Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

EOST: Bylo to kouzelné, a pak to náhle zhaslo

  0:07aktualizováno  0:07
Skupina Ecstasy Of St. Theresa vystupuje sporadicky, a přesto si hlavně díky osobě Jana P. Muchowa získala pověst takřka magické formace. To o sobě může říci málo kapel vzniklých po listopadu 1989. Fenomen Extáze v první půli 90. let dokumentuje čtyřdeskový soubor 4B4. Podíleli se něm i bývalí Muchowovi spoluhráči: bubeník Petr Wegner a kytarista Jan Gregar.

"O vydání starších desek jsme přemýšleli už dřív, když se po nich začali lidi shánět. Teprve letos jsme se k tomu dokopali. Shodou okolností to vyšlo na deset let od založení skupiny," říká Gregar.

Máte v archivu ještě něco, co by se dalo vydat?
Gregar:
Nic jiného nemáme, kromě pracovních mixů k albu Free-D, ale nebyl důvod je zveřejnit.

Úpravy nahrávek byly výhradně technické?
Wegner:
Ano, a týkalo se to spíše prvních dvou desek Pigment a Susurrate, které nehrály, jak by měly.

Co svým nahrávkám slyšeným po tolika letech říkáte?
Gregar:
Neporovnáváme je z hlediska běžného posluchače. Zajímá nás zvuk; dnes už nemáme přístroje, s kterými jsme ho tenkrát vyráběli. Proto jsme se taky rozhodli nedělat koncerty: byl by to podfuk na posluchače a navíc dřívější nahrávky bychom už ani nedokázali po technické stránce znovu vytvořit.

Dokázali byste se ještě odpíchnout ke společnému skládání, nebo jste se sobě za ty roky už příliš vzdálili?
Gregar:
Oživení Extáze ve starém seskupení nemá smysl. Bylo by to matení lidí, kteří znají novou Extázi. Naše spolupráce s Honzou Muchowem je možná, ale nebude to Extáze.

Začátkem 90. let jste se dostali do britského žebříčku. Jak se to stalo?
Gregar: Šéf jedné firmy přišel na náš koncert. Nabídl smlouvu a náš singl zabodoval. Nějaká česká kapela byla najednou vysoko na britském singlovém žebříčku. Půl roku nato jsme šli do studia a nahráli úplně odlišnou desku. Měli jsme štěstí. Lidé z firmy, která se příhodně jmenovala Free Record, byli našimi fanoušky. Nešlo jim tolik o kšeft. Dobře věděli, co mají dělat.
Wegner: Nemluvili ani do podoby obalu. Byli free. Proto jsme desku pojmenovali Free-D, aby měli radost.

Jak na vás působilo prostředí studia BBC, kde jste 26. února 1993 natáčeli snímky pro diskžokeje Johna Peela?
Wegner:
Nejprve nám přišel asi třímetrový fax specifikující, co všechno musíme zajistit. Natáčeli jsme na jeden zátah, naživo. To je jejich požadavek. Nahrávka zaznamená všechno, co kapela momentálně zvládne zahrát.
Gregar: Poznali jsme profesionální práci lidí ve studiu. Neexistovalo slovo „neexistuje“. Byla to pro nás bomba. BBC je státní rozhlas a dělá takovéhle akce. Když jsme přivezli naši desku Pigment do lisovny v Loděnici, seděl tam osmdesátiletý inženýr a upozorňoval: Tyhle vejšky a tyhle basy uřízneme.

Na čem se Extáze, tenkrát slušně rozjetá, zasekla?
Wegner:
Tři měsíce jsme spolu žili v Anglii jako rodina, v jednom domě - a lidsky to přestalo jít.
Gregar: Ale měli jsme i různé názory na muziku. Například na albu Free-D jsou věci, o které každý z nás stál, jen jsme se kvůli tomu hrozně hádali. Před vydáním alba Free-D jsme chtěli udělat koncert v Planetáriu, ale naše tehdejší zpěvačka Irna Libowitz řekla, že odchází. Den před koncertem přiletěli lidé z britské firmy i s novináři a my jim řekli, že tahle sestava se právě rozchází. Nakonec jsme se dohodli, že činnost kapely jen pozastavíme, protože jsme měli smlouvu na několik let. Každý se pak začal starat o vlastní věci a Honza Muchow kapelu obnovil jako svůj projekt.

Litujete toho?
Wegner:
Ne, všechno začíná a končí. Něco jsme si užili, cosi za námi zůstalo a život jde dál.
Gregar: Kdyby to mělo vypadat tak, že budeme jenom mechanicky plnit smlouvu, tak taková práce by mě nebavila.

Hodně jste pracovali se zvukem a postavili ho na stejnou úroveň jako muziku. To tady tehdy nebylo zvykem.
Gregar:
Nebyli jsme kapela, která něco nazkouší a pak to odbrnká na pódiu. Snažili jsme se víc tvořit přímo ve studiu. Hlas jsme používali jako další nástroj. Zajímalo nás hledání a prolínání zvuků. Někdy jsme skládali přímo do nahrávacího pásu. Bylo to kouzelné.

Extatické otisky doby
(Názor Josefa Chuchmy)

Toto nechce být recenze na hudbu pražské skupiny The Ecstasy of Saint Theresa, kterak ji zaznamenává bilanční soubor 4B4. To jen jisté pamětnictví a natěšené sledování tohoto uskupení v první polovině 90. let mě teď přivedlo k poslechu tehdejších nahrávek, když je nyní zkompletovala na pohled i na pohmat mimořádně příjemná papírová „knížečka“. Jsou v ní ukryty čtyři disky jemných, nadýchnutých barev - kompakt modrý (čtyřpísničkový debut Pigment), fialový (první album Susurrate), žlutý (třípísničkové ... fluidtrance centauri...) a disk zelený (druhé album Free-D). A ten poslech mě přivedl k otázce, co se to v případě Extáze vůbec stalo - jaká byla její cesta a význam.

Pouhé tři roky od sebe dělí kytarové stěny v písničkách „ípíčka“ Pigment (1991), které tenkrát vyšlo jen na vinylu, a volně plynoucí, žánrově těžko určitelné zvukové plochy alba Free-D. Inspirace aktuální britskou kytarovou scénou té doby byla na počátku The Ecstasy of Saint Theresa patrná a osvěžující - znamenala osvobození se od domácího kontextu. Na jednom z vrcholů zakletého českého trojúhelníku se totiž nalézaly normalizační pop hvězdy (tehdy v dočasném útlumu, než se otřepaly a za pomoci mafiánů začaly v druhé půli 90. let zase masit masy); na dalším vrcholu se nacházel za komunistů pronásledovaný underground a na dalším ti, kteří před listopadem 1989 „mohli“, ale nesměli si vyskakovat (třeba Mišík). Do sebe ponoření, někdy k publiku zády obrácení členové Extáze na pódiu „drhli“ nástroje, Irna Libowitz (kde je jí dnes konec?) zpívala anglicky, ale rozumět jí moc nebylo, neboť hlas v nástrojovém valu dotvářel celkovou barvu. Bylo to najednou cosi odjinud a jiného.

Příští vývoj rychle ukázal, že The Ecstasy of Saint Theresa byla nejen „in“, ale taky byla svá - i proto to nadějně zkoušela v Británii. Možná tam publikum oslovila „pražská“ melancholie, odlišná deštivost“ a přiznáváná zranitelnost, které v hudbě EST, myslím si, byly přítomny. Odlet do vesmíru a k ptačím zvukům na desce Free-D se s odstupem jeví jako znamení vnitřního dramatického vývoje EST, která jako v centrifuze během krátkého času absolvovala „nasávací“ rauš vlivů, zážitků a poznání. Jedním z nich asi bylo, že trvalejší proniknutí na mezinárodní scénu by znamenalo řeholi, na niž nikdo z kvarteta nebyl vnitřně připraven. V tom byla tahle první polistopadová generace ještě česká. Samozřejmost a „drzost“ těch, kteří nastupují nyní, je téhle zakřiknutosti prosta. Jenže umění je také těžko vysvětlitelná chemie a jen chtít nestačí.

Komplet 4B4 je mimo jiné dokumentem o jedinečných možnostech, ale i o mezích počátku devadesátých let.

The Ecstasy of Saint Theresa: 4B4

Komplet obsahuje desky:
Pigment (1991)
Susurrate (1992)
... fluidtrance centauri... (1993)
Free-D (original soundtrack, 1994)

Stopáž CD:
13:15 + 39:00 + 12:39 + 63:39 minut

Vydaly firmy Magic Tree a Mute Czechoslovakia

Distribuce: Cdirect

The Ecstasy Of Saint Theresa - obal čtyřdesky 4B4, (c) 2001.

Archivní snímek kapely The Ecstasy Of Saint Theresa (EOST) z roku 1991.

Obal alba Pigment (1991) z čtyřdeskového souboru 4B4.

Obal alba Susurrate (1992) z čtyřdeskového souboru 4B4.

Obal alba Fluidtrance Centauri (1993) z čtyřdeskového souboru 4B4.

Obal alba Free-d (1994) z čtyřdeskového souboru 4B4.

Autoři:



Nejčtenější

Vyslýchali mě jako fašistku, říká autorka scénáře o střetu s muslimy

Z filmu Pírko

Za scénář filmu Jako v ráji dostala Lucia Klein Svoboda jednu z vítězných cen loňské soutěže Filmové nadace. Má už i...

Prohlédněte si snímky nominované v prestižní soutěži World Press Photo

FOTKA ROKU: Ronaldo Schemidt, Agence France-Presse - Venezuelská krize (3....

Prestižní fotografická soutěž World Press Photo odhalila nominované snímky v letošním ročníku. Soutěží se v tradičních...



Nejde o cenzuru, líčí šéf rady, proč odmítli film o střetu s muslimy

Ceny Filmové nadace převzali (zleva) Radek Bajgar, Lucia Klein Svoboda, Lucie...

Přemysl Martínek z Rady Státního fondu kinematografie, kde Lucia Klein Svoboda neuspěla s žádostí o podporu svého filmu...

Televizní ceny iDNES.cz mají Svět pod hlavou či Polda. Osobností je Jiří Strach

Režisér Jiří Strach v diskusním pořadu Rozstřel na iDNES.cz

Čtenáři už potřetí rozhodli o vítězích televizních cen iDNES.cz. Nejvíce hlasů dostaly nový seriál Svět pod hlavou,...

A ještě jedna věc. Columbo, křestním jménem poručík, slaví padesátku

Peter Falk v seriálu Columbo

Seriál sice začal až v roce 1971, nicméně před padesáti lety, 20. února 1968 v pilotní epizodě Vražda na předpis, se...

Další z rubriky

GLOSA: Osmdesát růží pro Dušana Vančuru, stříbrná medaile Drahošovi

Z koncertu k osmdesátinám Dušana Vančury v pražské Lucerně (18. února 2018)

Chybělo jen pár desítek tisíc hlasů ve všelidové volbě a sbor Canticorum iubilo mohli v neděli do pražské Lucerny na...

Mandrage v Brně zažili drama, fanoušci však i hodinový výpadek odpustili

Z koncertu Mandrage v brněnském Sono Centru (15. února 2018)

Mandrage na Valentýna a den poté vyprodali brněnské Sono Centrum. První z obou koncertů podle ohlasů šlapal na...

Texty si píšu, aby písničky byly opravdu moje, říká Emma Drobná

Emma Drobná

Upozornila na sebe jako vítězka zatím poslední řady Česko Slovenské SuperStar. Nyní má Emma Drobná první skutečnou...

Domácí chipsy pro děti
Domácí chipsy pro děti

Upečte si domácí chipsy, ale pozor, jsou velice návykové.

Najdete na iDNES.cz