Revoluční euforie dávno vyprchala a zdejší tragikomičtí občánci nejsou politickou karikaturou, nýbrž tesklivým i nelichotivým portrétem rodičů, dětí a společné samoty. Začněme chybami snímku protože to budeme hned hotovi. Někdy Alice Nellis chystá pointu příliš názorně (omyl s volebními lístky, výměna listin ve vývěsce), občas okrade sama sebe tím, že vyznění svého scenáristického nápadu přebije novým režijním nápadem. Ale cit pro "časování" by měla získat příští praxí, kdežto talentu shůry i zdravého pohledu má na rozdávání. Nellis jako by od uvedených kolegů přejala to nejlepší: od Gedeona přesný, formanovsky mrazivý humor trapasů, od Hřebejka důvěrnost rodinných "pelíšků" s hrnky, ubrousky a rituály. Docílí tak účinku z nejtěžších: smějeme se jejím postavám z plna hrdla, a přitom se v nás vše svírá lítostí, jak je máme vlastně rádi. Příliš dobře, až bolestně blízce je totiž známe. Maminku s kompoty, zeleninou a s pytly jablek v podání Ivy Janžurové, jež opravdově prožívá nové časy. "Slušný lidi nemají čas," říká a věší letáčky s kandidátem místních voleb Čepuškou, stěhuje volební urnu, trpí, když jí manžel schválně vypíná zprávy, protože o něj musí pečovat. Do volební komise tak maminka dostrká aspoň dceru (Theodora Remundová). Je hrdá na svou studentku z Prahy, ale ona ji odhání, jako by v očích měla: Jdi už, nedělej ostudu. Maminka tedy odkvačí k manželovi Leoše Suchařípy, jenž je po mrtvici odkázán na její pomoc, ale zuby nehty si brání důstojnost. Ví, jak ženu nejvíc raní: jídlo od ní nakrájet nechce, volit "jejího" Čepušku už vůbec ne! Znuděná dcera, zrazovaná svým pražským milým, shlíží na panoptikum komise, jejíž předsedkyně Eva Holubová vládne s velitelskou rázností. Chlapík (Vladimír Javorský) se dětinsky pyšní mobilem, slunce z jiného světa vnáší starý skaut (Ladislav Klepal). A párek "vytáhlá - kyprá" (Martina Musilová - Jana Janžurová) lká nad svobodou po svém: Jak si jen vybrat z tolika televizních programů? Kolem plyne vláčný, prázdný, zbytečný čas maloměstského víkendu, dokonale výstižný včetně promenády několika voličů. Ale jak komisi zdolává nuda i alkohol a souběžně se vyostřuje situace v rodině, zledovatí i humor. Na půdě voleb, pro matku posvátné, se křepčí, otec i dcera se vzbouří, protrhne se přehrada opuštěnosti: v komisích sedají lidé, kteří se bojí být sami. A v kruté hádce manželů vybublá každá křivda a nechutnost, vše, zač se pak léta stydíte, ale už to nelze vzít zpátky. Herecky je to film nadmíru vyrovnaný, nabitý vtipem, výstižně nasnímaný (pohled na volební ratejnu s husitskou výzdobou), ale především s diváckou katarzí - sdílené viny i tichá smíření v divákovi "pracují" dávno poté, co se přestal v kině smát.
 Rodičovský pár |
 Telefonát za pozdního odpoledne |
 U voleb |
