Eliška Balzerová

Eliška Balzerová | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

Nádherných dvacet let, loučí se Balzerová s Divadlem na Fidlovačce

  • 6
Náhlý červnový odchod Elišky Balzerové z jejího domovského Divadla Na Fidlovačce veřejnost překvapil. „Už to přebolelo, rány zhojeny,“ komentuje svůj překvapivý odchod ze „svého“ divadla. A těší se z nové herecké práce.

Herečka, jež pražskou scénu před dvaceti lety spoluzaložila, několik let vedla a poslední roky urputně bojovala za její udržení, začátkem léta svoje rozhodnutí opustit divadlo komentovat nechtěla. Na zářijové setkání, na které si našla čas uprostřed natáčení nového filmu Jiřího Vejdělka, však Eliška Balzerová dorazila uvolněná a v dobré náladě. „Mám radost, dostala jsem nečekanou nabídku od vedení jednoho divadla, abych si v jejich prostorách zahrála,“ vysvětlila.

O jaké divadlo jde, pokud to není tajemství?
Tajemství to není, bude to Studio DVA. Pozvali mě a já jsem velice šťastná. Desátého října mám první představení, přesouváme tam Můj báječný rozvod, který před čtrnácti lety vznikl ve Viole a pak i zahájil provoz Komorní Fidlovačky. Je to agenturní představení, moje záchranná kotva, možnost setkávat se znovu s diváky.

Je to poprvé, co vás tato scéna oslovila?
Před několika lety už mě vyzval ke spolupráci autor a režisér Patrik Hartl. Nabídl mi tehdy krásnou hru a já se mu omluvila, že nemohu opustit svoje divadlo. Teď se tak stalo, kruh se uzavřel a já se do divadla Studio DVA velice těším.

Divadlo Studio DVA nemá stálý soubor, objevíte se tedy ještě někde jinde?
Dostala jsem ještě jednu nabídku, ale nevím, jestli už o ní můžu mluvit. Ta hra je překrásná, kdysi jsem ji měla v rukou, ale nebylo možné ji realizovat. Přikývla jsem už vedení divadla, ale je potřeba dát dohromady tvůrčí tým, sladit časové možnosti, takže premiéra je plánovaná na příští jaro.

Můžeme se ještě vrátit k té situaci z konce minulé sezony?
Už prosím ne, přes léto všechno přebolelo, rány jsou zhojeny. Nazvala jsem to sama pro sebe detoxem, překonávala jsem závislost na divadle, které jsem měla hodně ráda. Bylo to bolestivé, ale už je to za mnou a jsem s tím vyrovnaná.

A když byste měla shrnout, jakých pro vás těch dvacet let na Fidlovačce bylo?
Ze začátku to bylo krásné období, porevoluční entuziasmus, všichni jsme chtěli udělat něco dobrého, dokonce se nestydím říct vlasteneckého, vstoupili jsme do svobodného světa. Šli jsme tehdy do toho s takovou odvahou, že by nás nikdo nezastavil. Prvních deset let bylo úžasných, Fidlovačka se zformovala ve kvalitní a diváky oblíbené repertoárové divadlo. Ale bohužel, generační divadlo nemá dlouhého trvání, nastane jistá únava, hrany se obrousí, někteří kolegové začali hledat jiné impulzy, naše souznění začalo postupně vyprchávat.

A dál?
Ještě v roce 2008 nás těšilo a velice semklo budování a otevření komorní scény, kterou jsme pojali jako tvůrčí líheň pro nastupující generaci. Čtyři následující roky divadla pak výrazně ovlivnila hospodářská krize. Všechna divadla zažila úbytek diváků, a když v roce 2012 rozhodla radnice, že nepodpoří to naše finančně, začalo to pro nás být komplikované. Ty začátky ale byly krásné, každý večer jsme si opakovali: Hrajeme. Není to nádhera? Radovali jsme se jako malé děti. Bylo to pro mě neuvěřitelných skoro dvacet let s tímto divadlem.

A náhlým koncem si to kazit nechcete.
Ne. Když se ohlédnu zpět, je za mnou kus práce, za kterou se nemusím stydět. A před sebou mám zajímavé úkoly. Od konce srpna točím s Jiřím Vejdělkem film Tátova volha podle scénáře Ivy Jestřábové. Spolupráci jsme plánovali asi dva roky a mně najednou to filmování hrozně pomáhá a těší. Filmový štáb je také, alespoň na krátký čas, jakási rodina, která mi v tuto chvíli nahrazuje tu mou divadelní.

S kým si ve filmu zahrajete?
Už jenom obsazení je velice zajímavé. Mou dcerou a po celou dobu natáčení partnerkou je Táňa Vilhelmová, pak moje milá bývalá kolegyně Hanička Maciuchová, Eva Holubová, Vilma Cibulková, Emílie Vášáryová, Jana Plodková, Bolek Polívka, Martin Myšička. Hrozně si to všichni užíváme. Premiéra filmu je plánovaná na březen příštího roku a doufám, že diváky potěšíme.