Jejich zákulisí zná dobře, včetně newyorské Metropolitní opery a milánské La Scaly. Chod Metropolitní opery je podle ní perfektně zorganizován, každý ví, co má ten který den v určitou hodinu dělat.
Rozhodně se tedy neplýtvá časem, což všem zúčastněným usnadňuje práci. V Itálii oproti tomu prý všechno nechávají na zítřek. Nicméně i největší divadla pociťují dopad ekonomické krize, obzvláště ta na jihu Evropy, slavnou La Scalu nevyjímaje.
Sama Garanča musela oželet jedno angažmá v tomto domě, neboť produkce byla z finančních důvodů zrušena. Naštěstí pěvci jako ona nemají nouzi o práci a La Scala jako taková asi také přežije. Což zdaleka nemusí platit o jiných, méně významných divadlech.
