Elektra v Metropolitní opeře je takřka dokonalá

- Po kontroverzní, ale triumfální premiéře Salome (9. prosince 1905 v Drážďanech) se Richard Strauss rozhodl ke kompozici opery s podobně netuctovou hlavní hrdinkou - Elektrou. Tato postava žije jen pro to, aby se pomstila vrahům svého otce, mykénského krále Agamemnóna; zavraždila jej Elektřina matka Klytaimnéstra a její milenec Aigisthos. Výchozím bodem pro Strausse byla činoherní inscenace napsaná Hugem von Hoffmannsthalem a režírovaná Maxem Reinhardtem v Německém divadle v Berlíně.

Jednoaktová opera s Hoffmannsthalovým libretem se představila poprvé v Drážďanech 25. ledna 1909. Jak může být Elektra inscenována dnes? Jednu z možných odpovědí dává Metropolitní opera v New Yorku, která své pojetí premiérově předvedla minulý měsíc.
Scéna (Jürgen Rose) a režie (Otto Schenk) v MET ctí dekadenci děje i postav. Celý prostor jeviště je ostře sešikmen, přes polovinu plochy leží obrovský, jakoby v poslední křeči se zmítající kůň, navíc "průchozí" v místě slabin. Zadní část jeviště je stěnou paláce s okny, jimiž lze pozorovat bičování, obětování zvířat, opulentní antické hody. Kostýmy důmyslně korespondují s charaktery jednotlivých postav: Elektra je oděná do černých cárů, Klytaimnéstru obtěžkává krvavě rudé roucho. Dirigent James Levine dosahuje pro něj typického, dokonalého zvuku a bohaté Straussově instrumentaci dává vyznít v plné síle.
Jedinou vážnější výtku lze vznést vůči pěveckému (ale již ne hereckému!) výkonu představitelky titulní role: Gabriele Schnautová byla v první polovině večera nejistá a ne zcela sladěná s orchestrem. Až od duetu s Klytaimnéstrou její hlas zněl silně, bez dechových obtíží, snad zbaven počáteční nervozity. To Hanna Schwarzová předestřela Klytaimnéstru od první minuty jako démonickou vladařku a zároveň naprosto odosobněnou matku: belhajíc se o holi, s úlisným šklebem, zazpívala svůj part s nevídanou silou, prožitkem, temnou barvou hlasu. Její kreace byla vrcholem představení. Vynikajícího přijetí se dočkala i Deborah Vigtová, jež čistě a ladně zazpívala part Chrysothemis. Stejně tak baryton Monte Pedersena (v roli Oresta) zněl naléhavě, barevně. Skandovaných ovací se samozřejmě dostalo především miláčkovi publika uměleckému řediteli MET a dirigentu, zmíněnému Jamesi Levinovi. Nutno říct, že to byly ovace zasloužené. Spolu s režisérem, scénografem i sólisty připravili vskutku umělecky kvalitní zážitek.

Richard Strauss: Elektra Metropolitní opera New York
režie	Otto Schenk
dirigent	James Levine
scéna	Jürgen Rose
Psáno z premiéry dne 19. února 1999