Janáčkova akademie múzických umění mu jej udělila za celoživotní dílo i za skvělou interpretaci a propagaci skladeb Leoše Janáčka. Boulez za poctu poděkoval. Řekl, že Janáčka objevil relativně pozdě, protože za dob jeho studií se ve Francii vůbec nehrál. Ocenil však jeho originalitu.
Boulez prý viděl skici, ve kterých Janáček zaznamenává hluky přírody a modulace konverzace. "Pokouší se určitým způsobem dát do souladu, alespoň dočasně, dvě mluvy," uvedl. Právě "v této umíněnosti" podle něj tkví největší skladatelova originalita.
Boulez se narodil v roce 1925 v Montbrisonu, studoval matematické a technické vědy a po válce absolvoval pařížskou konzervatoř u dalšího velikána Oliviera Messiaena. Jako mladého skladatele jej fascinovaly nové možnosti techniky i teoretického myšlení. Spolu s vrstevníky rozbili tradiční pojetí hudebního díla.
Jako dirigent novátorsky interpretoval například Wagnera, Mahlera a Stravinského. V 70. letech řídil Symfonický orchestr BBC a Newyorskou filharmonii. Za interpretaci Janáčka loni v Paříži převzal pamětní medaili, kterou uděluje brněnská Nadace Leoše Janáčka.
Odborné publikace popisují Bouleze jako doyena moderní hudby, jehož vliv je srovnatelný s Einsteinovým ve fyzice a Kandinského ve výtvarném umění. Proslavil se nejen vlastními kompozicemi, ale také dirigentskou a publikační činností a novátorskou koncertní dramaturgií. Říká se o něm, že "přivedl" velké orchestry do 20. století a naučil publikum poslouchat modernu.
JAMU svými čestnými doktoráty neplýtvá, aby ocenění neztratilo na váze. Pro čestný diplom si do Brna zatím přijeli například dramatik a bývalý prezident Václav Havel, zakladatel Semaforu Jiří Suchý a bývalý šéfdirigent České filharmonie Zdeněk Mácal. V roce 2007 doktorát dostal světoznámý britský dramatik českého původu Tom Stoppard.
