Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Egon Bondy v roce 2015 čili O letopočet nejde

aktualizováno 
- Po Epizódě '96 a po Týdnu v tichém městě nabylo knižní existence i Údolí třetí z novel, jež v roce 1996 vychrlil český undergroundový filozof, spisovatel a básník Egon Bondy. Všechny tři práce vydalo bratislavské nakladatelství PT a prodávají se i v tuzemsku.

V Epizódě '96 se autor vyrovnával se svým dobrovolným odchodem do nového, samostatného státu Slováků i tak, že text napsal v jejich jazyce. Akčně-fantasmagorický příběh Týdne v tichém městě, vytvořený stejně jako Údolí už zase česky, zasadil do konkrétních reálií slovenské metropole a pokračoval zde v průzkumu bratislavského genia loci, s nímž započal v Epizódě '96.
Údolí, zrodivší se mezi Epizódou '96 a Týdnem v tichém městě, je ponořeno v odlišném prostoročasu.
Kalendář ukazuje rok 2015, vypravěči je pětaosmdesát (Bondy se narodil v roce 1930 v Praze). Než se před pěti lety odebral bydlet do odlehlého horského údolí, žil v metropoli, jež nebyla jeho rodným velkoměstem. V této mlze bez velké námahy vytušíme Slovenskou republiku, neboť se hovoří o středoevropském regionu a zmínky o nedávné minulosti onoho nejmenovaného státu narážejí na vývoj Československa, potažmo Slovenska. Ono údolí s hrstkou vísek se nachází v jakémsi zapomenutém kraji, vlastně i celá země je pozapomenuta, ocitla se někde na okraji. Zásobování zbožím i energiemi vázne, internet je cenzurován. Všichni jsou unaveni: nejen ti na periferii včetně údolí, nýbrž i masy v centrech světového dění. Zábavní průmysl hrne nové a nové produkty, ale zvyšuje se počet lidí, kteří se bez nich obejdou, vystačí si sami se sebou, navracejí se k sobě, ke skromným, ale důležitým potřebám. Tak i vypravěč se pravidelně schází s přáteli, aby společně poslouchali hudbu a povídali si.
Bondy se zde nepasuje na futurologa, jenž by kategoricky předjímal věci příští, ani nehodlá přispět do databanky literárních antiutopií. Na obojí je příliš nesoustavný a sebestředný. Cyberpunkovou apokalyptičnost si zase vyzkoušel v románu Cybercomics, který napsal v roce 1995. V Údolí "pouze" prodloužil, do budoucna protáhl některé své stávající pocity a myšlenky; nechal dozrát, vynést na světlo ty společenské pohyby a tendence, jimž zatím přisuzuje spíše latentní stadium. Kdyby to výslovně neuvedl, pravděpodobně bychom ani nepoznali, že hovoří až o druhém desetiletí příštího století; Údolí bychom mohli považovat i za vyhraněnou interpretaci dneška nebo za skeptický nárys nejbližších sezon.
V prvé řadě je ovšem Údolí hrou, variací na známá témata, dalším velmi osobním a odhodlaným bilančním číslem, do něhož může tematicky i stylově cokoliv vstoupit a kdykoliv zase být opuštěno, zanecháno ve své nahodilosti a neukončenosti. "... to, co tu blekotám, je jakási básnická féerie, pokus o popis obrazu vzájemného zrcadlení nekonečného počtu zrcadel nekonečným počtem zrcadel, popis, který je a priori nemožný, protože by musel být stejně nekonečně vypisovaný a vyříkávaný, jako trvá universum.
Jinak je vše jen metaforou," uvažuje Bondy. Na čtenáře, který se orientuje v autorových předešlých prózách, působí Údolí důvěrně, jako ta kontemplativnější kapitola Bondyho nekonečného zpovědního proudu. Ale obeznámenost s jinými umělcovými texty zde není nutnou podmínkou. Naopak čtenář dosud neznalý, nicméně otevřený "stařecky" rozvolněnému stylu a plandavé kompozici Údolí, bude možná s intenzitou příznačnou právě pro první setkání vnímat to, co kniha především znamená, o čem podává svědectví. V každý okamžik se Egon Bondy znovu snaží neulpívat a transcendovat bez účasti Boha. Jeho vítězství nikdy není, nemůže být definitivní: "Mít olověnou kouli svého člověčenství přivázanou na noze může připadat nespravedlivé a je v každém případě nepříjemné. Ale té koule se nezbavím ani sebevraždou." Bondyho zjev je jedinečný. Nějak se v něm vždycky poskládá (levicová) ideologická umanutost a schopnost absorbovat nové podněty životní i umělecké. Výsledkem jsou moderní, pružné, tvárné texty, ovšem bez alibisticky pohotové a pohodlné relativizace čehokoliv, co autorovi klade nepříjemné otázky.

Egon Bondy: Údolí. Ilustrace a obálka Imro Weiner-Král'. PT, Bratislava 1998 (vyšlo 1999), 128 stran, náklad a cena neuvedeny.

Autor:



Nejčtenější

Nečekaně zemřela Dolores O'Riordanová, nezaměnitelný hlas Cranberries

Zpěvačka Dolores O'Riordanová na pražském koncertu kapely The Cranberries

Hlavní tvář irské skupiny Cranberries Dolores O'Riordanová náhle zemřela ve věku 46 let. Zpěvačku našli v hotelovém...

PRVNÍ DOJMY: Pat a Mat, Vetchý a Donutil. A konec rudých iluzí

Hrdinové filmu Můj strýček Archimedes

Ač točí v obou zemích, tvrdí, že do rodného Řecka jezdí žít, kdežto do své druhé vlasti, do Česka, spíš pracovat. I...



Tragicky zesnulému herci Jakubu Zedníčkovi aplaudoval ve stoje plný sál

S hercem Jakubem Zedníčkem, který tragicky zemřel při dopravní nehodě, se do...

Rodina, přátelé a kolegové se ve čtvrtek přišli do Městského divadla Brno rozloučit s mladým hercem Jakubem Zedníčkem,...

RECENZE: Veselé díky za Dabing Street, kde z vulgarit vytaví poezii

Tereza Voříšková v seriálu Dabing Street

Comeback, Okresní přebor, Čtvrtá hvězda - a teď Dabing Street. V důstojně vážném roce „osmičkových“ výročí tvoří seriál...

Zemřel hudební publicista Vojtěch Lindaur. Do Prahy tajně přivezl Nico

Hudební publicista Vojtěch Lindaur na snímku z roku 2011

Ve věku šedesáti let po dlouhé nemoci zemřel hudební publicista Vojtěch Lindaur. V říjnu 1985 do Československa tajně...

Další z rubriky

Strach nemusí mít velké oči. Malým i velkým pomůže Neboj, neboj!

Obálka knihy Neboj, neboj!

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Už jsi velký, tak se neboj. Kluci se přece nebojí! Každý z nás si v dětství vyslechl jednu...

RECENZE: Krátkozraká prasnice a zamilovaný pes oživují bajku v komiksu

Obálka knihy Salvatore Nicolase de Crécy

Francouzský autor komiksů Nicolas de Crécy se u nás uvedl alby, z nichž se řinou nejčernější vize. V novince Salvatore...

RECENZE: Jednou budeš Arab. Malý Riad zažívá, co je to střet civilizací

Ukázka z komiksu Jednou budeš Arab

Jednou budeš Arab, říká ve stejnojmenném komiksu Riada Sattoufa otec svému malému synovi, blonďatému andílkovi s velkým...

Najdete na iDNES.cz