RECENZE: Nové album Eda Sheerana rovná se průměr

Britský zpěvák Ed Sheeran pokračuje v trendu matematickými symboly pojmenovaných desek. Osobně laděná novinka má místo názvu rovnítko a svého autora zachycuje ve zdravé životní etapě.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta Ed Sheeran

Titul bychom mohli chápat jako smíření, zklidnění, vyrovnání se sebou samým. Potvrzuje to i samotný Ed Sheeran, už před vydáním alba avizoval, že radikálně změnil svůj dosavadní životní styl. Oženil se, stal se otcem, omezil pití alkoholu, přestal se živit fast foodem, zhubl a začal cvičit. Zkrátka něco jako v tuzemském rybníčku Xindl X.

Equals, jak je možné „rovnítkovému“ albu říkat, pak Ed Sheeran vnímá jako desku, na níž dospěl, přičemž podobná prohlášení bývají varovná. Mohou totiž znamenat, že druhdy rozjívený zpěvák či muzikant usedl do pohodlného křesla, obul si papuče, ze skříně vytáhl domino a časům, kdy jeho hudba pulzovala energií, zamával na rozloučenou.

U Eda Sheerana ale podobné obavy nejsou namístě – byl usedlý a hudebně konzervativní vždy. Jeho tklivé balady, občas proložené nějakým hybnějším kouskem, z něj sice udělaly globální superhvězdu, ale těžko někomu opravdu rozpumpovaly krev.

Usedlá, konzervativní, líbivá. Tak by se dala charakterizovat hudba Eda Sheerana, přičemž je třeba zdůraznit, že na tom není nic špatného. Ve spojení se stále fungující image „kluka od vedle“, lehce ňoumovitě vyhlížejícího, nijak prvoplánově krásného, jde o produkt s jasně definovanou cílovou skupinou, která jej přijala s nadšením.

Nejinak tomu bude i v případě tohoto alba, u něhož se od první do poslední noty jelo na jistotu. Jde o hudební ekvivalent švédského stolu s mnoha chody, kde se nenabízí nic předem nevyzkoušeného.

Razantní kytarový riff úvodní Tides zavelí uchopit talířky, příbory a jde se degustovat. Pro ty, kteří to mají raději v duchu R&B, je tu Shivers. Pro milovníky Sheeranových typických akustických balad se servíruje First Times a singl Bad Habits, v němž zpěvák účtuje se svými zlozvyky, tucá v tanečním rytmu.

Alfou a omegou všeho je chytlavý refrén, jemuž je logicky podřízeno vše. Stane se, jako v případě skladby Overpass Graffiti, že slibně znějící sloka s působivou atmosférou musí ustoupit sladké refrénové lince, která skladbu nemilosrdně vláčí k hitparádovým výšinám a ulamuje z ní vše, čím byla zprvu poutavá.

Ten rozpor je zřetelný i v dalších skladbách. The Joker and the Queen je v jádru intimní klavírní balada, ale Sheeran ji zalije čokoládou, naplní krémem a obalí nyvým a nablýskaným smyčcovým staniolem, aby se na ni sbíhaly okamžitě sliny. Není třeba ji dlouze převalovat na jazyku a zkoumat jednotlivé odstíny, zachutná okamžitě.

Některé písničky až udivují, v horším případě iritují, svou pečlivě ošetřenou a velkolepou prázdnotou. Nedá se do nich promítnout žádný osobní prožitek, nedýchá z nich žádná emoce. Collide je jako snaživý žáček, který se třepetající rukou snaží ze všech sil získat pozornost paní učitelky. Ta se na něj sice usmívá, ale už delší dobu nemůže odtrhnout oči od sígra v poslední lavici, z něhož dýchá jakási znepokojivá, a proto tak přitažlivá energie.

=

50 %

Ed Sheeran

V písni Love in Slow Motion se Ed Sheeran svěřuje, že by rád zpomalil, a spíš než večírkům se věnoval své milované. Není důvod mu to nevěřit, ale sděluje to opět „bluntovsky“ neškodnou hudební formou, která jde jedním uchem tam a druhým ven.

Sheeranovo nové album je sériový výrobek, ničím neiritující, zároveň ale prostý vzruchu, vášně a osobitosti. Jako když si povídáte s celkem sympatickým člověkem, ale druhý den zapomenete, proč a o čem jste s ním vlastně mluvili.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta Ed Sheeran