Zprvu působil mírně letargicky, ale v druhé polovině debaty svá slova doprovázel takřka divadelní gestikou a zpěvem.
Při úvaze o Americe a její duši se nevyhnul politice. "Nedovolíme pravičáckým bláznům, aby nám pochodovali po ulicích!" vymezoval se proti politice George Bushe a "hegemonii pravice ve vládě".
"Amerika má duši, ale velmi složitou. Omlouvám se za Ameriku a její násilnost, ale neomlouvám se za jazz, poezii a výtvarné umění," řekl Sanders, který na závěr festivalu vystoupil včera večer se skupinou Plastic People.
Výrazným debatérem byl i izraelský prozaik David Grossman, který uvažoval o tom, proč Židé tak dlouho nemohli existovat sami za sebe, mít své místo a symboly národnosti.
"A když už máme Izrael, necítíme se tam doma. Je to naše pevnost, ale ne domov," řekl. "Spisovatel je outsiderem – není nikde doma, ani ve své kultuře. Společnost vnímá v distanci. Nejlepší způsob, jak se cítit doma ve světě, je pro mě vyprávění. Zdá se mi, že pokud skutečnost nevyprávím v příběhu, nepochopím život."
Úterní večer pak patřil španělskému prozaikovi Juanu Marséovi, německému autoru Peteru Schneiderovi a Rusovi Viktoru Jerofejevovi. Marsé vyprávěl o frankistické cenzuře a podotkl, že čtyřicet let nesvobody se odrazilo i na dnešním vnímání španělské literatury ve světě.
Schneider rozvinul svou úvahu o berlínské zdi, která nerozdělovala, ale působila spíše jako lepidlo. "Všichni si myslí, že jediné, co nás rozdělovalo, byla zeď. Když padla, ukázalo se, že toho bylo mnohem více, a nyní je ta pomyslná zeď mnohem vyšší," tvrdil spisovatel.
