„Mou snahou je připomínat Dvořáka ve všech regionech. Inspirací jsou mi cesty po vlastech českých známé z Dvořákova života,“ říká Hrubý.
Jaká je historie tohoto projektu?
V roce 1951 se podařilo zrealizovat myšlenku pořádat hudební slavnosti, a to Pěveckému sboru Antonín Dvořák ke 110. výročí Dvořákova narození. Na Sychrově byla odhalena jeho pamětní deska a v dalších letech se na sychrovském i turnovském jevišti střídaly opery s hosty z Národního divadla v Praze a vystoupení České filharmonie.
Festival byl pak až do roku 2016 velice úspěšný projekt, který však byl z personálně-politicko-provozních důvodů přerušen. Loni, v době covidového temna, jsem se rozhodl jej obnovit, a to s myšlenkou podpory výkonných umělců, ale také oživení cestovního ruchu. Oslovil jsem starosty měst a obcí a výsledkem byl obnovený ročník se 40 koncerty v 25 městech. Letošní ročník je tedy můj druhý.
Byl v zapojení měst nějaký systém?
Vycházel jsem z několika faktorů. Prvně z historie festivalu, tedy kde se koncerty dříve konaly a kde byla spolupráce úspěšná. Následně jsem oslovil starosty měst a obcí, se kterými jsem již dříve spolupracoval, a viděl jsem, že mají o kvalitní kulturu zájem.
Třetí faktor je můj, osobní. Protože za dlouhá léta jsem měl možnost poznat mnoho nádherných a neznámých míst naší vlasti, doplnil jsem celý seznam místy, která je dobré v kombinaci s krásnou hudbou nabídnout.
V letošním roce se již situace obrátila a aktivita přišla také ze strany měst a obcí s dotazy, jakým způsobem se mohou do festivalu zapojit. A výsledek je tak trochu zázrakem, 58 koncertů ve 41 městech.
V programu máte i soudobou hudbu. Snažíte se tedy vyvažovat charakter letní „pohodové“ akce s dramaturgickými ambicemi?
Samozřejmě. Jména Otmar Mácha, Jiří Strejc, Luboš Sluka, Juraj Filas jsou zárukou kvalitní soudobé hudby a jsem rád, že jim mohu dávat prostor. Chci též upozornit na polské akordeonové trio SYMETRIO, jež na dvou koncertech vystoupí se soudobou polskou hudbou a také s Dvořákem a Slukou.
Hudebním svátkem bude světová premiéra koncertu pro cembalo a orchestr Jakuba Jana Ryby, kdy ztracený sólový part cembala vzešel ze skladatelské soutěže.
Jak zohledňujete v programu jméno Antonína Dvořáka?
Dvořák je pilířem všech koncertů. Nejenže je „povinností“ interpretů zahrát aspoň jednu autorovu skladbu, ale samozřejmé jsou zásadní koncerty složeny z Dvořákových opusů v podání špičkových sólistů, jakými jsou Ivan Ženatý, Milan Al-Ashhab, Jiří Bárta a další. A protože festival je vícežánrový, Dvořákova hudba zní i v různých aranžích.
Třeba soubor ROCKfilharmonie, složený z členů České filharmonie, má na programu Dvořákovo Largo ve swingové úpravě.
Snažili jste se program vztáhnout i k něčemu, co je typické pro jednotlivá města?
Ano, festival slouží k prezentaci měst a obcí, tedy i osobností spojených s daným místem. Hrabě Morzin a Vrchlabí, armádní generál Krejčí a Jablonné nad Orlicí, Jiří Strejc a Hradec Králové, synagoga v Kolíně slaví 600 let, Jan Jindřich se narodil před 700 lety v Mělníku.
Hudební skladatel Otmar Mácha, básníci Jan Skácel a Kamil Bednář by se dožili 100 let. To všechno jsou témata hodná připomenutí.
Jaké máte plány do budoucna?
Vzhledem k současným okolnostem se plánování stává tak trochu sci-fi. Mou snahou nicméně je festival formovat po vzoru „regionálních výrobků“, tedy připomínat Dvořáka ve všech regionech s podporou ministerstva kultury. Inspirací jsou cesty po vlastech českých známé z Dvořákova života.
Nejenže před svou cestou do USA v roce 1892 uspořádal turné ve 40 městech se svým klavírním triem, ale navštívil 52 měst. A víte, co všechna tato města spojuje? Ano, železnice. Letošní ročník nám zajisté napoví, jakým směrem se bude kultura ubírat.
