Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

GLOSÁŘ: Hraní v orchestru může být radost. A nejen pro mladé nadšence

  17:55aktualizováno  17:55
Začátek druhého týdne Dvořákovy Prahy patřil orchestrům. Příjemné překvapení přišlo z Essenu. Postarala se o ně tamní filharmonie vedená českým dirigentem Tomášem Netopilem.

Tomáš Netopil řídil na Dvořákově Praze Essenské filharmoniky. | foto: Petra Hajská

Od úterního hostování německého orchestru v Rudolfinu s šéfdirigentem Tomášem Netopilem se přirozeně čekala kvalita, ale výsledek předčil očekávání. Essenští filharmonikové (jak zní v překladu oficiální název tělesa) jsou těleso s příjemným měkkým zvukem, vyrovnanou úrovní všech nástrojových skupin, dokážou hrát s komorní přehledností a subtilností a plný symfonický zvuk a dynamické vrcholy uplatnit přesně tak, aby měly hudební smysl. Už Akademická slavnostní předehra Johannesa Brahmse byla v jejich provedení mistrovský kousek. Také nijak snadné Symfonické variace Antonína Dvořáka dokázali zahrát nejen s virtuozitou, ale navíc do nich vložili až nečekanou dávku vřelosti a zpěvnosti.

Tomáš Netopil v Essenu iniciativně uvádí českou hudbu, včetně Bohuslava Martinů. Druhou půlku večera otevřel jeho Koncertem pro smyčcové kvarteto a orchestr, což je skladba volně inspirovaná barokním útvarem concerto grosso, v němž „soupeří“ dvě skupiny hudebníků. Byla to příležitost po čase slyšet v Praze proslulý český soubor Pavel Haas Quartet, i když v tomto případě byl spíše součástí orchestru (a to i opticky), který ostatně v tomto díle má roli spíše komorního ansámblu, v němž každý hráč je sólista. A takto v nejlepším slova smyslu vyzněla i celá skladba.

Hudební gejzír se pak rozpoutal ve suitě z Růžového kavalíra od Richarda Strausse a v přídavku, jímž byla předehra ke třetímu dějství Wagnerova Lohengrina. Jestli by člověk měl koncert vystihnout dvěma slovy, tak by to byla radost a energie. Viditelná (a hlavně slyšitelná) radost hudebníků i dirigenta, kteří si zjevně rozumějí, umějí si naslouchat a baví je spolu tvořit hudbu - ať už českou, německou nebo jakoukoli jinou. Jistě, orchestr měl skvělé vedení ještě před Netopilem, který nicméně v jeho čele stojí už pár let, takže se mu očividně daří vysokou úroveň přinejmenším udržovat.

Vyřádili se na Bartókovi

Energie sálala i z koncertu, který se uskutečnil ještě před večerem orchestru z Essenu. I když to byla energie trochu jiného druhu. Od orchestrů složených z hudebníků, kteří se teprve na profesionální dráhu připravují, se přirozeně čeká hlavně verva, technická dovednost a perfektní souhra, méně pak výrazová hloubka či zvuková jedinečnost.

Hodně tedy záleží na sestavení programu. Gustav Mahler Jugendorchester, respektive jeho dirigent Ingo Metzmacher vybral dobře. Koncert pro klavír od George Gershwina je moderní skladba „stříknutá“ jazzem, v níž navíc jako sólista exceloval Jean-Yves Thibaudet. Ještě více se hudebníci vyřádili ve suitě Bély Bartóka Podivuhodný mandarín, která je přesně z rodu efektních, bouřlivých skladeb, pro daný účel nadmíru vhodných. Stejně jako baletní suita Daphnis a Chloé od Maurice Ravela, ač charakterem jemnější a místy vyloženě zvukově chvějivá. Ani tento druh hudby však orchestru nedělal problém. A tak nejhůř jim vyšla úvodní skladba Antonína Dvořáka V přírodě, kde přece jen chyběla větší kultivovanost, zpěvnost, hloubka, prostě kvality, které se dostavují až se zkušeností.

Se zkušeností se ovšem někdy vytrácí radost. Českou filharmonii v posledních letech, kdy ji vedl Bělohlávek, hraní začalo zase jednou bavit. Zatím nepolevuje, jak dokázal středeční koncert, na němž zaznělo Dvořákovo Requiem. Svým způsobem uzavřelo truchlení za zesnulého šéfdirigenta, který ho měl původně řídit. Život jde dál. Nastudování převzal Jakub Hrůša a koncert navíc natáčela renomovaná firma Decca.

Fotogalerie

Člověk se však nějak nemohl ubránit dojmu, že exkluzivní zakázce bylo vše podřízeno nebo že se aspoň více myslelo na nahrávku než na účinek směrem do hlediště. Hrůša ovšem skladbu náležitě vystavěl, rozhodně kreativněji, než jak to udělal Emmanuel Villaume s Dvořákovým Stabat mater při zahajovacím koncertu. Pražský filharmonický sbor byl jako vždy spolehlivou oporou. Nicméně občas se dostavoval pocit zvukové nevyváženosti hlavně ve vztahu k sólistům, kteří často zanikali. Přitom až na jednu výjimku to byl kvalitní kvartet. Dobře se poslouchal svítivý, kultivovaný soprán Ailyn Pérezové, ukázněný, pružný tenor Michaela Spyrese a měkký bas Jana Martiníka.

Tou výjimkou byla mezzosopranistka Christianne Stotijnová, o jejímž hlase si vlastně nešlo moc udělat představu, protože tóny ze sebe marně dolovala. Slyšet nebyla vlastně vůbec, a to nikoli jen kvůli orchestru. Snad s tím technici firmy Decca něco udělají.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Písničkář Jack Johnson
RECENZE: Jack Johnson by měl přidat tempo, ne řešit Trumpa

Americký písničkář Jack Johnson vydal desku All The Light Above It Too. Utápí se na ní v politice a chybí mu trochu tah na branku. Jeho nové dílo má už nyní za...  celý článek

Michal Foret při natáčení klipu Rockstar
VIDEO: Michael Foret natočil klip v Norsku na hoře nad fjordy

Michael Foret představuje ochutnávku z chystaného alba. Klip k písni Rockstar vznikl v Norsku, kde hudebník trávil kus léta, a natočil ho na svůj mobilní...  celý článek

Slovenská písničkářka Mirka Miškechová
VIDEO: „Cudzinka“ Miškechová zkouší posun od folku k popu

Písnička Cudzinka v tvojej zemi je asi první věc, kterou si posluchač se jménem Mirky Miškechové spojí. Slovenská zpěvačka, která má u nás bohatou hudební...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.