Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

GLOSÁŘ: Úvod Dvořákovy Prahy se nepovedl. Záchrana přišla druhý den

  17:55aktualizováno  17:55
Zahajovací koncert Dvořákovy Prahy, ač společensky náležitě slavnostní, nakonec nedopadl zdaleka tak hvězdně, jak ho festival prezentoval. Naštěstí hned na druhém koncertě bylo možno si spravit chuť.

Dirigent Vladimir Jurowski na festivalu Dvořákova Praha | foto: Petra Hajská

Dvořákovo oratorium Stabat mater se zdálo být ideální volbou pro čtvrteční vstupní večer, zvlášť když v rámci letošního (a ještě i příštího) ročníku festival provede všechna Dvořákova oratoria, jakož i všechny jeho kantáty.

Od angažování PKF – Prague Philharmonia a Českého filharmonického sboru Brno, k jejichž charakteristikám patří štíhlejší a pastelovější zvuk, se čekalo spíše intimně vroucí než efektně patetické provedení. Hlavně sbor tato očekávání jistě naplnil, problém byl spíš v tom, že francouzský šéfdirigent našeho orchestru Emmanuel Villaume jakoby skladbu cítil spíš rytmicky než melodicky, jakoby nebral v potaz, že je také dobré hudbu tu a tam nechat prodlít, rozeznít a doznít, zvlášť když jde o natolik zpěvnou hudbu, jako je ta Dvořákova. Místo toho se prostě „jelo“ rychlíkem bez zastávky od prvního taktu až do cíle.

Možná je za tímto pocitem i fakt, že den předtím kanál ČT art odvysílal záznam Verdiho Requiem s Herbertem von Karajanem z roku 1967. Jistě, takové srovnání není z různých důvodů fér, ostatně vedle Karajana skoro každý dirigent působí jako kapelník vojenské dechovky. Ale stejně člověku nejde z mysli, jak se obecně vzato dalo s hudbou tvořit. A také zpívat. Ty časy jsou ovšem pryč.

Ze čtveřice sólistů, které angažovala Dvořákova Praha, jsou tři pravidelnými hosty Metropolitní opery. Z nich asi nejočekávanější byl polský tenorista Piotr Beczala, jenž ale krátce před koncertem odřekl. Nahradil ho český pěvec Richard Samek, a i přes zjevnou nervozitu, vedoucí k přílišnému tlaku na hlas i ke špatnému nástupu v árii Fac me vere, patřil díky příjemnému témbru k lepší polovině sólistů - té pánské. Pevnou skálu totiž představoval německý basista René Pape, ve zpěvu ladný a imponující, přitom nijak operně přepjatý. Zkrátka tak akorát pro Dvořákovo oratorium, které promlouvá sice grandiózním, ale též pokorným hudebním jazykem.

Slovenská mezzosopranistka působící v Berlíně Jana Kurucová naproti tomu do zpěvu vkládala operního dramatu až příliš, navíc jí nebylo moc rozumět, přitom latinu je také nutno plasticky vyslovovat, vypráví se v ní přece příběh matky, která ztratila syna. Nicméně nejhorší dojem nakonec zanechala lotyšská sopranistka Kristine Opolaisová.

Ani se nechtělo věřit, že je to ta samá pěvkyně, která roku 2010 zazářila v Mnichově jako Rusalka. Tehdy byla schopna spojovat tóny a hlas jí zněl měkce, ale v dalších letech jakoby předností ubývalo a potíží přibývalo, ne zcela jednoznačný byl i dojem z jejího pražského recitálu před dvěma lety a v letošním kinopřenosu Rusalky z Metropolitní opery už vyloženě zklamala. A nyní opět, jakoby se hlas už rozpadal, jakoby nebyla schopna zazpívat dva tóny pohromadě, natož dát do zpěvu nějaký výraz. Signály o jejích problémech se přece nedaly utajit, festival je mohl včas zachytit.

Ruská houslistka nadchla

Úvodní večer tedy vyvolal rozpaky, naštěstí hned ten páteční už měl úroveň, jež se dá nazvat festivalová. Přijel totiž London Philharmonic Orchestra, který vedl jeho šéf Vladimir Jurowski. Hned na úvod v Rudolfinu zahráli Dvořákovu Polednici - jako dramatickou temnou scénu. Dramaturgickým i uměleckým vrcholem večera byl následující Koncert pro housle a orchestr č. 1 od Sergeje Prokofjeva. Virtuozitou, ale hlavně přednesem této bouřlivácké skladby, plné překvapivých disonancí a dalších „kousků“, nadchla ve Velké Británii usazená ruská houslistka Alina Ibragimova. Jako přídavek pak zahrála třetí část (Melodia) ze Sonáty pro sólové housle od Bély Bartóka.

Fotogalerie

Šostakovičova Symfonie č. 11 z roku 1957 patří k těm „vstřícným“ skladbám, jimiž se skladatel snažil vybalancovat svůj ambivalentní vztah k sovětskému režimu. V symfonii líčí revoluční rok 1905 a předjímá „slavné“ události roku 1917. Hudebně to nicméně je stále Šostakovič, přímočarý, drtivý, metající blesky, ale i senzitivní. A Jurowski se svými hudebníky to vše vyjádřili se zvukovou pompou, které přesto nechyběla kultivovanost a zřetelná kresba všech jemností. Jurowski bude zanedlouho debutovat u České filharmonie, na jeho provedení skladeb Johannesa Brahmse a zvláště Alexandera Zemlinského se lze rozhodně těšit.




Nejčtenější

V Ománu zemřel známý 28letý DJ Avicii, proslavil ho hit Levels

V Ománu zemřel 20. dubna 2018 ve věku 28 let švédský DJ Avicii, jehož občanské...

V Ománu zemřel ve věku 28 let švédský DJ Avicii, jehož občanské jméno je Tim Berling. Oznámila to jeho tisková mluvčí.

VIDEO: Nahé ženy jsou u nás naposledy. Organizátoři lákají i na orgasmy

Na výstavě Voayer ukazují dívky vše, co se ukázat dá.

Voayer: Poslední výstava skutečných nahých žen. Nekompromisní název láká diváky na kontroverzní výstavu, která k nám...



Doutník, sklenku a třikrát ho...o, vyzval DeVito k vzpomínce na Formana

Danny DeVito a Jack Nicholson ve slavném Formanově snímku Přelet nad kukaččím...

Edward Norton, Danny DeVito, Jim Carrey i Antonio Banderas. Největší osobnosti Hollywoodu vyjádřily smutek nad odchodem...

Formana už pochovali. Všichni jsme jeho děti, míní režisér Jiří Strach

Miloš Forman

Poslední rozloučení s režisérem Milošem Formanem se konalo v neděli na místním hřbitově v americkém městě Warren, kde...

GLOSA: Ani na masáž nebyl čas. Ivanka Trumpová baví naivitou

Ivanka Trumpová v Bílém domě (3. února 2017)

Ivanka Trumpová přepisuje pravidla úspěchu. Respektive si to myslí. Loni vydala knihu, ve které ženám radí, jak si...

Další z rubriky

Byla s ním sranda, vzpomíná Prokop na báječná léta s Pavlem Šrutem

Michal Prokop a Framus Five v pražském Foru Karlín (22. prosince 2017)

„To tenkrát ještě rostly holkám vlasy, to bylo před tím vejbuchem,“ zpívá Michal Prokop ve své asi nejznámější písni....

Hapková zpívá Hapku. Husí kůži mám doteď, přiznává skladatelova dcera

Zpěvačka Petra Hapková se svým otcem, skladatelem Petrem Hapkou

Kdo jinej než já se jmenuje deska coververzí písní Petra Hapky a kdo jiný než skladatelova dcera Petra Hapková by se...

RECENZE: Barbora Poláková ukazuje, jak může znít dobrý dospělý pop

Barbora Poláková

Barbora Poláková vydala druhou desku. Jmenuje se ZE.MĚ a zpěvačka na ní pokračuje v neprvoplánovém popu pro náročnější...

Najdete na iDNES.cz