Což znamenalo, že vždycky nastal hromadný úprk z jednoho koncertu a sprint na koncert druhý. Ke konci této poněkud vyčerpávající akce už vytrvalci nebyli zcela mocni soustředit se na hudbu a její interpretaci. To byla škoda zvláště v případě pozdního večerního koncertu, na němž hrál klavírista Radoslava Kvapil a Roman Janál zpíval Biblické písně.
Jako celek však lze Poctu Antonínu Dvořákovi 2004 považovat za nápaditou a důstojnou připomínku stého výročí skladatelova úmrtí. Z předních českých umělců, kteří se na ní podíleli, nejvíce potěšila Pražská komorní filharmonie na dopoledním koncertě na Žofíně a cellista Jiří Bárta svým přednesem Koncertu h moll večer v Rudolfinu.
Některé koncerty snímala Česká televize, a dokonce i stanice Arte, takže šlo bezesporu o jednu z nejreprezentativnějších či spíše záchranných akcí programu Česká hudba 2004 - ten totiž víc než koncepční útvar připomíná soupis koncertů, na nichž se letos hraje česká hudba.
V úctě před výročím našeho velikána a v záplavě jeho skladeb se člověk skoro ostýchá přiznat, že největší zážitek minulého týdne není spojen ani s dvořákovským maratonem, ani s Requiem, které v pátek provedla Česká filharmonie, nýbrž s úplně jiným skladatelem.
Orchestr FOK totiž uvedl v rámci svého abonentního programu skladbu Carla Orffa Carmina Burana pod taktovkou Serge Bauda. Jedním ze sólistů byl slovenský barytonista Dalibor Jenis, v současnosti už mezinárodně renomovaný. Právě ten, jenž na galavečeru v Berlíně u příležitosti rozšíření Evropské unie - záznam koncertu vysílala v neděli pozdě večer Česká televize - reprezentoval přistupující Slovensko.
Naši východní sousedé se nemohli světu předvést lépe. Jenis má všechno, co špičkový pěvec má mít: nádherný, nosný hlas, techniku, schopnost minuciózní interpretace i osobní charizma. České orchestry i operní scény by si ho měly více všímat - než se úplně vytratí povědomí o tom, co je to kvalitní zpěv.
