Dvořák zněl po Rudolfinu i v Salcburku

Antonína Dvořáka si v letošním roce, kdy uplynulo sto let od jeho úmrtí, užíváme opravdu do sytosti. Orchestry se jeden za druhým pouštějí kromě jiného i do jeho atraktivních, avšak náročných velkých duchovních skladeb.

Tak třeba Requiem uvedla Česká filharmonie už koncem dubna pod vedením Petra Altrichtera.

Také ve světě si Dvořáka připomínají a žádají: Česká filharmonie opět hrála Requiem, tentokrát pod taktovkou Gerda Albrechta, a to přímo na festivalu v rakouském Salcburku.

Před odjezdem je ještě v sobotu uvedla v Rudolfinu před pražským publikem - oficiálně jako prolog k nadcházející sezoně.

Ať už koncert nazveme prologem, nebo svého druhu generálkou, dirigent Albrecht připravil s hudebníky vznosné a přesné provedení, k jehož účinku výrazně napomohl Pražský filharmonický sbor.

O něco horší to bylo se sólisty. Tenorista Valentin Prolat sice vždy odvede poctivý výkon, ale příliš nezaujme ani barvou hlasu, ani technikou. Arménský basista Arutjun Kočinjan má v hlase víc vibrata, než by jeho mládí slušelo.

Lépe se poslouchala dvojice dam: křehký lyrický soprán Lívie Ághové se hezky pojil s měkce plynoucím altem finské mezzosopranistky Moniky Groopové.

Ta jediná - spolu se sborem - zůstala v sestavě i pro včerejší salcburské provedení. Jinak se k České filharmonii připojili například sólisté Soile Isokoská či René Pape, kteří patří do vyšší světové ligy.

,