Přesto či právě proto zanechává v paměti dojem laboratorního výrobku, jenž by v přirozeném prostředí nepřežil.
Ušlechtilí a přemýšliví
Potíž navenek nevýbojného snímku je v tom, že od první chvíle člověk ví, jaké postoje a poselství mu sdělí.
Mladičký zloděj dostane šanci k nápravě, protože z lupu „soucitně“ vrátí rodinné fotografie a protože patří k utečencům ze Sarajeva.
Okradený muž se nemstí, neboť je to vzdělaný architekt s ekologickými ideály; navíc z manželského nesouladu míří do náruče zlodějovy ovdovělé matky.
Romance má sice nečekaný vyděračský motiv, ale jinak jsou hrdinové filmu vesměs chápaví, ušlechtilí a přemýšliví.
Sklon k filozofování projevují i policista nebo prostitutka, říznějšího humoru se dopouštějí jen ve společných chvilkách architekt a jeho společník, skoro klukovsky sladění Jude Law a Martin Freeman.
Ovšem Dveře dokořán představují jinou tvář Londýna než britské komedie, rozdílné světy existující vedle sebe a uvnitř každého z nich opět lidi žijící bok po boku, aniž se vlastně znají.
Lawova hrdinu trápí odcizení s manželkou a nevlastní dcerou, Freemanův hledá cestu k černé uklízečce, jež cituje z Franze Kafky, vdova ze Sarajeva v podání Juliette Binoche se snaží rebelujícího syna vrátit ze šikmé plochy opakovanou poučkou: „Přežili jsme; to není zadarmo.“
Všichni to myslí dobře a lámou si hlavu, co asi dělají špatně, všichni to mají těžké, všichni, jak o sobě říká architekt, jsou „šťastní tak akorát“ a ve složitém propletenci vztahů objevují, že na světě nejsou sami.
Citová a pocitová nálada filmu díky skvělým hercům neruší, ale jako by sledovala dění za sklem.
Děj filmu: 60 %
Výkony herců: 70 %
Celkový dojem: 60 %
