S každou další scénou radost lehce vyprchává: jako by Rickmanovi a spol. zbyla právě jen oduševnělost, občas nutící ke kradmému a zahanbenému zívání.
Sněhový dort je slušný film plný slušných lidí, slušných obrázků a slušných hereckých výkonů; jenže na smrtelníka jdou ze vší té slušnosti občas mrákoty. Angela Pellová napsala více méně srdceryvné melodrama, které režisér Mark Evans trochu ztišil nerušivými tóny bílého prostoru kanadského Zapadákova a střízlivým herectvím hlavního tria.
Rickmanův cizinec vezme do auta mladičkou stopařku, která zahyne při havárii; ač muž nehodu nezavinil, cítí vinu. Navštíví dívčinu matku - Sigourney Weaverovou coby autistku žijící ve svém vlastním světě a začne spát s její sousedkou alias Carrie-Anne Mossovou.
Při čekání na dívčin pohřeb se zpovídá z vlastního dávného traumatu. K náladě všeobecného zpovídání se naštěstí přidává i drobnokresba obyvatel městečka, reprezentující navíc vzácné, ale jiskřivé prvky humoru. Smíchu, nikoli výsměchu se nejvíce daří při konfrontaci Rickmana s Weaverovou ve všedních okamžicích, kdy dojde na ženinu posvátnou kuchyň, její nechuť k psovi nebo naopak důvěrné souznění nad hrou, při níž vymýšlejí neexistující slova.
Weaverová hraje autistku soustředěně, bez přepjatosti, jen s přímočarou radostí dítěte, která má na telefonním záznamníku vzkaz "Dovolali jste se do blázince". A je také až dětsky krutá, když odmítá naslouchat uzavřenému hostovi, který se teprve teď a tady odvážil vyjít z ulity.
Sněhový dort mluví o léčivé důvěrnosti, jež vzniká mezi neznámými lidmi z konce světa; a mluví hodně. Je to příběh kultivovaný, inteligentní, ve vybrané společnosti vlastně nenapadnutelný - jen lehce povadlý a mdlý.
Sněhový dort
VB-Kanada, režie Mark Evans, hrají Alan Rickman, Sigourney Weaverová, Carrie-Anne Mossová, titulky, 112 minut
Hodnocení MF DNES: 60%
