Inscenace využívá zmíněných možností beze zbytku, za pozornost však stojí už sám text. Půvabný mikropříběh postavený na dialozích dvou postav, lakonicky označených On a Ona, zahrnuje úsměvná, mrazivá i dojemná témata.
Nahlížíme do křehkého vztahu bytostí opačného pohlaví, jejichž setkání je dílem náhody. Klíčovou roli v něm odehraje čtverec plný písku – jeho zrnka jako by se stala obrazem chvilkového souznění; vždyť osudný okamžik první lásky je zcela neudržitelný a proteče mezi prsty strašně rychle.
Dramatik neurčil, kolik přesně by mělo být postavám let. S první hereckou dvojicí v Eliadově knihovně, z hlediska věku vyrovnanou, se inscenace nakonec neuskutečnila. Obsazení se změnilo, avšak výsledné dílo má specifickou atmosféru mimo jiné právě díky generačnímu rozdílu mezi oběma aktéry.
On (Jan Lepšík) žije ve svém vybájeném světě Batmana, kámoše a super auta, tedy klučičích hraček a hodně drsných vlastních pohádek, inspirovaných filmy o zabíjení a zločinu.
Do jeho samoty náhle vstupuje Ona (Zdena Hadrbolcová), roztomilá holčička-žena s mašlí a s ještě roztomilejší mrkací panenkou.
Režie skvěle akcentovala některé detaily, například Ona je obutá do sandálků, které si na příkaz maminky musí vždy před vstupem do písku sundat (v podání paní Hadrbolcové jde o vskutku působivou akci).
Chlapec-muž neví, jak se k něžné osůbce chovat. Pískoviště představuje celý jeho život; nazývá ho svým a plochu rázně rozděluje na dvě naprosto nerovnoměrné „poloviny“ (jeho je pochopitelně větší). Až po čase zjistí, co to znamená nebýt sobecký.
Minimalistická scénografie Pokorného sestává zejména z ohraničeného místa pro pískové hrátky a poněkud děsivě nízkého nebe nad ním. Nejen skrze scénu režisér a výtvarník v jedné osobě dobře zobrazil a vykreslil intimní ráz dramatu (dopomáhá mu také hudba Michala Pavlíčka doplněná o jednu skladbu Chrise Isaaca).
Hraje se civilně, ani Hadrbolcová, ani o řadu let mladší Lepšík naštěstí nenapodobují malé děti. Přesto cosi nezkušeného, bezradného či naivního v jejich interpretaci zůstává a některé situace vyvolávají úsměv na tváři při vzpomínkách na vlastní dávné hrady postavené z písku.
Avšak stejně jako text, také celá divadelní realizace neustále pootevírá dveře do světa dospělých. Snad proto, že hranice mezi dětstvím a dospělostí nemusí být ani v reálném životě vždy úplně ostrá.
MICHAŁ WALCZAK - Pískoviště
Divadlo Na zábradlí Praha. Přeložil Jiří Vondráček, hudba Michal Pavlíček a Chris Isaac, režie Jiří Pokorný, hrají Zdena Hadrbolcová a Jan Lepšík. Délka 65 min.
Hodnocení MF DNES: 70 %
