Také v sobotní Go-Go šou měnila převleky hlavně ústřední dvojice sourozenců Gondíkových, zato titulky odhalily frajera-samotáře: pod dramaturgií i scénářem byl podepsán jeden a týž Vít Pokorný. Být sám sobě dramaturgem čili posuzovat, upravovat, korigovat a schvalovat vlastní dílo, toť smělá cesta k úspornosti, na jejímž vrcholu je model: Sám si napíšu, natočím, zahraju, zazpívám, sám si pochválím, sám se na to budu dívat. Bůhvíproč trvají v jiných televizích na tom, že každý text má projít revizí "druhých očí", a píše-li už dramaturg jistého pořadu k němu sám i scénář, měl by jeho dramaturgii obstarat kolega aspoň ob dveře přes chodbu.
Týmová pravidla profese uznává i Bolek Polívka, přestože v novém dílu Manéže opět dokázal, při vší úctě k hostům, že sólista před kamerou stačí. Ovšem jaký to musí být sólista! Polívkův nápad s "rozpůlenou" postavou - z jednoho profilu přezíravý bonviván, z druhého halasný buran - zrodil skvělou etudu-dvojroli a spolu se Zuzanou Stivínovou, jejíž napůl hvězda, napůl uklízečka byla založena na stejném principu, sehráli ve dvou nejen čtveřici hrdinů, nýbrž hořkosměšnou společenskou féerii vůbec.
Pokud se shody témat týče, zdvojování je výjimečnou květinkou, jíž se na televizním úhoru skvěle daří. Naposledy se to povedlo dvěma komerčním televizím v případě erotična. "Když bylo všechno řečeno, co zbude?" citoval na Primě údajně japonskou moudrost Karel Černoch ve speciálním vydání pořadu To je fór!, věnovaném erotickým anekdotám. Japonci na to kápli: vskutku, co zbude z erotiky, slouží-li jako pomůcka bavičů, kteří na sebe významně mrkají, páni se chlapácky pochechtávají a dámy pak košilatým vtipům udílejí body s vysvětlením "bytostně mě to zasáhlo"? A v téže době Peříčko na Nově vyučovalo bezkontaktní sex včetně vibrátoru na dálkové ovládání - čili vlastně totéž co na Primě: totiž erotiku vykostěnou, vybělenou, vypreparovanou, v lihu naloženou, uhihňanou, zkrátka dietní až na půdu.