Vlastně jediná věc, která by šla koncertu k osmdesátinám Dušana Vančury vytknout, bylo finále, které sice bylo po všech stránkách velkolepé, přesto však místy působilo rozpačitě. V tu chvíli byl na pódiu jak sbor, tak většina účinkujících od Spirituál kvintetu po Jaromíra Nohavicu.
Ale slavné Imagine, kterou Vančura opatřil českým textem, chyběl drajv, což není divu, protože i v originále je ta píseň sice tematicky nosná, ale trochu uloudaná. Následovala výborná Kocábka odzpívaná v rámci celého ansámblu Františkem Nedvědem. A i když na závěr základního programu došlo na potlesk ve stoje, pravděpodobně jej nezpůsobila bezprostředně před ním znějící irská lidovka, kterou ve vyprodané Lucerně znalo asi tak deset lidí.
Tento dramaturgický přešlap byl však jen drobnou kaňkou na celém čtyřhodinovém vystoupení. Navíc jako přídavek potom zazněl ještě spirituál Mlýnský kámen, takže svět byl ještě v pořádku.
Do čtyř hodin programu se vešla pestrá plejáda gratulantů. Je logické, že vystoupil Spirituál kvintet i Vančurův Antikvartet. Jaromír Nohavica kromě několika svých písní také premiérově zazpíval árii z Mozartovy kouzelné flétny, již opatřil vlastním textem o revizorovi ostravské MHD.
Dorazil i František Nedvěd se svojí kapelou, kterou následně jako doprovodné hráče využil také slovenský country zpěvák Allan Mikušek. Herečka Hana Maciuchová recitovala básně Christiana Morgensterna, Ivo Šmoldas poprvé zmínil aktuální olympiádu.
Na vítěze a poražené si pak Vančura i pořadatel vzpomněli při vystoupení sboru Canticorum iubilo. „Vy do patnácté řady máte jasno. Vy vzadu asi řešíte, jestli je to on. Je to on,“ vyvolal oslavenec Jiřího Drahoše dopředu. Producent Tomáš Ságl potom neúspěšnému kandidátovi předal stříbrnou medaili, což doprovodil dlouhý aplaus. Členové sboru potom naopak Vančurovi popřáli oslavnou básní o osmdesáti růžích a udělili mu čestné členství v souboru.
Je jistě svrchovaným právem hudebních přátel se takto navzájem dekorovat, takže není na místě to hodnotit, či nějak shazovat. Ale večernímu koncertu předcházelo ještě vystoupení od 14 hodin. A představa, že třeba Drahoš dostal medaili už odpoledne, pak ji vrátil a následně si ji překvapeně přebral znova, je úsměvná.
Nicméně to nic nemění na tom, že Vančurova oslava osmdesátin byla důstojná, zábavná, plná dobré muziky a dvakrát vyprodaná. Co už víc si má hudebník přát.
