Pohled do výstavy Maximální fotografie (2007) - Pohled do výstavy Maximální fotografie - fotky Ivana Pinkavy (2007) | foto: PPF/Správa pražského hradu

Ducha Ivana Pinkavy zničily davy turistů

Hodnotit dílo příslušného tvůrce u příležitosti letní výstavy Maximální fotografie - letos se koná počtvrté - není na místě.

Organizátoři z PPF vyberou práce z fotografické sbírky, kterou tato známá finanční skupina vlastní, nechají je digitálně nazvětšovat a nalepit na skleněné stojany. Ty jsou pak rozestavěny v Jižních zahradách Pražského hradu - Na Valech a v Rajské. Jde tedy o autorskou výstavu fotografa, avšak prvořadě o prezentaci kulturní složky PPF, jejího vkusu a možností. Teď je použit Ivan Pinkava (1961), 34 jeho černobílých děl z let 1990-2004 je nalepeno na 27 stojanech.

Případnější tudíž je zamyslet se, zda vržení do davů turistů neničí ducha děl a zda zvětšení na "maximum" nepůsobí proti obrazovému smyslu originálu. To se v několika případech stalo při prvním ročníku, kdy organizátoři zvolili kolektivní sestavu a například exponát Emily Medkové billboardizací zmasakrovali. Ale lidé z PPF se rychle poučili: přešli k jednomu autorovi (předloni Ladislav Sitenský, loni Jan Lukas) a pokud možno k záběrům, jež značné zvětšení obrazově unesou.

Takže, jak si stojí portréty a zátiší Ivana Pinkavy na Hradě? Střídavě. Pro jejich zahradní prezentaci mluví přehledná kompozice; proti jejich kontemplativnost. Pro hovoří jejich historizující dimenze s odkazy na biblické texty či variace na barokní styl; proti to, že pro všem přístupnou prezentaci musí být vcelku logicky odříznuta dekadentnější či sexuálně otevřenější linie autorovy tvorby.

Čtenáři to lze přiblížit takto: jestliže si na stránce www.ivanpinkava.com otevře složku Fotografie, pak kupříkladu práce Jizva, Salome či Ábel a Kain lze na Hradě spatřit, díla Šebastian, Nůž či Isolde nikoliv.

Dokážu, ale vlastně možná si ani nedokážu představit technická omezení, jež taková zahradní instalace musí mít na paměti: rozestupy, úhly, viditelnost kvůli bezpečnosti chodců atd. Ale faktem je, že v určitém čase jsou určité exponáty prakticky nespatřitelné: například odpoledne slunce do části fotografií zpříma "pere" a část děl je před zhlédnutím "bráněna" úporným protisvětlem.

Při takovém diváckém souboji se světelnými podmínkami vyznívají následná slova kurátora výstavy Pavla Lagnera jako dost nehezká ironie: "Lidé na fotografiích Ivana Pinkavy na nás hledí nejméně tak intenzivně jako my na ně. Snímky na speciálních tvrzených sklech tak fungují jako zrcadlo vlastní duše."

Že plusy nad minusy přece jen převažují, k tomu kromě vhodných ingrediencí v Pinkavově tvorbě přispívá obecnější skutečnost, že výstava zdarma zprostředkovává dobrá díla početným zástupům, z nichž zlomek může být drápkem chycen a o dílo umělce se může začít zajímat soustavněji. Nápomocen mu může být česko-anglický leták, který v zahradách zdarma obdrží.

Ivan Pinkava - Maximální fotografie
Výstava ze sbírek skupiny PPF, Jižní zahrady Pražského hradu, kurátor Pavel Lagner. Výstava trvá do 14. září, vstup volný, www.ppf.cz; www.shakespeare.cz; www.ivanpinkava.com
Hodnocení MF DNES: 60%

,