Tu byla k její tvrdé psychedelické hudbě využívající staré nahrávací technologie ve jménu návratu ke kořenům přiřazena.
Jejich výkon je o to úctyhodnější, uvědomíme-li si, že jde o poměrně volné seskupení – zpěvák, kytarista a tvůrčí mozek Josh Homme (kdysi hrál v další neotřelé partě Kyuss) kolem sebe shromažďuje různé zajímavé osobnosti, které se napojují na jeho vlnu.
Čtvrté album Lullabies To Paralyze rozhodně zachovává čistotu nově vzniklého žánru, přesto je v mnoha ohledech jiné. Má čistší zvuk, jinou náladu, odvíjí se pomaleji a trvá mu déle, než zaleze pod kůži.
Silný začátek obstará stálý host Mark Lanegan (dříve zpěvák Screaming Trees), který v temné akustické ukolébavce This Lullaby připomene odkaz Nicka Cavea či Toma Waitse.
Pak už se rozjede těžkotonážní vlak plný nápadů a ponuré démonické atmosféry. Do uší okamžitě uhodí například chytlavý refrén skladby In My Head, silný závan smutku z písničky Long Slow Goodbye či You Got A Killer Scene There, Man…, v níž zpívá Shirley Mansonová z Garbage.
Přesto se po důkladném poslechu může zdát, jako by se novince nedostávalo energie a drajvu, jimiž kapela dosud disponovala. Je to snad zapříčiněno absencí exnirvanovského Davida Grohla, který se na předchozím albu Songs For The Deaf (2002) vybičoval k takřka heroickému výkonu? Nebo to způsobil odchod zakládajícího basisty Nicka Oliveriho, jehož chybějící doprovodné vokály rozhodně stávající zvuk kapely ovlivnily?
Těžko říct a ještě hůř kritizovat album, které obsahuje přibližně jednu polovinu muziky dobré a druhou výtečné. Queens si však jednou nastavili laťku a teď se s ní musí popasovat.
"Queens" tentokrát nabízejí velice dobrý materiál a zručně vytvarovaný zavedený model, avšak nic ohromujícího ani nového. Ale ve srovnání s konkurencí Queens pořád skáčou hodně vysoko.
