Jeho tvorba včetně proslulé Zdi je nasáklá osobními zážitky. Waters, který přišel na svět 6. září 1943 a vyrůstal v britské Cambridgi, je tvrdý, vyhraněný muž. Určitě k tomu přispělo radikální levicové prostředí jeho rodiny. Matka byla členkou komunistické strany a velká stoupenkyně labouristů. Rogera i jeho staršího bratra vychovávala pevnou rukou. Svého otce Roger ani nepoznal. Bylo mu sotva pět měsíců, když Eric Waters v roce 1944 padl u Anzia na italské frontě.
I díky tomu si Roger Waters vytříbil radikálnější názory. Byl předsedou mládežnické sekce Kampaně za nukleární odzbrojení a s budoucí manželkou Judy vyráželi na protiválečné pochody.
Událost měsíce
|
Dalším terčem jeho kritiky se stal britský školský systém, jenž děti "dusil". Zážitky z osmiletého chlapeckého gymnázia, které Waters navštěvoval společně s kamarádem Sydem Barrettem či budoucím výtvarníkem floydovských obalů Stormem Thorgersonem, jistě přispěly k jeho odporu vůči pedagogům.
Své pohrdání jim dával najevo i při studiu architektury. Nezávislý levičák Waters nechodil na přednášky. Raději poslouchal Rádio Luxembourg, u kterého vyrůstali i rockeři v bývalém Československu. Nebo si přehrával bluesové desky, ze kterých pochytával inspiraci při brnkání na kytaru.
Vysokou školu Waters nedokončil. Ve svém nejradikálnějším období prý bydlel nějakou dobu ve squatu. "Vysoký, vyzáblý, uhrovitý Roger připomínal tuláka. Všude s sebou nosil kytaru. Pro mě to bude pořád do sebe uzavřená postava zpívající morbidní písně o smrti," vzpomíná spolužák John Corpe.
Naštvaný bručoun
Skupina Pink Floyd, již Waters pomohl založit a ve které se musel přeškolit na baskytaru, vznikla v okruhu jeho přátel. Syd Barrett byl považován za šéfa kapely. Waters byl "ten vysoký basák, který stál vzadu" a jeho čas měl teprve přijít. Na prvním albu Pink Floyd The Piper at the Gates of Dawn měl zatím jen jednu skladbu.
Pink Floyd si získávali posluchače i tehdy nevídanými experimenty s projekcemi, avšak jejich tvůrčí motor Syd Barrett se zadřel. Jeho psychické problémy, roznícené drogami, stále narůstaly a na pódiu byl k ničemu. Barrettovy oči, které dříve nadšeně zářily jako démanty, náhle pohasly. Kapela rozhodla, že se ho zbaví.
Byl to velký risk, Barrett měl spoustu příznivců. A kapela nemohla nabídnout náhradního charizmatického frontmana ze svých řad. "Měli jsme jen bručounského baskytaristu Waterse, který nervózně dupal na pódiu a dělal naštvané grimasy," řekl kytarista a kamarád skupiny David Gilmour, který postupně zaujal Barrettovo místo.
Roger Waters rozhodně kapele dodával "elán, disciplínu a hudební prozíravost", jak vzpomínal bubeník Nick Mason. A pracovitý, urputný Waters získával stále více vlivu. Prosadil se jako hlavní textař a promýšlel koncepční celky. Třeba album The Dark Side Of The Moon spojovalo téma stresu v moderní společnosti. Jedinečná deska z roku 1973 se stala nejžádanějším titulem Pink Floyd a razantní Roger Waters postupně převzal vůdcovské otěže kapely, která se stala světovou koncertní atrakcí.
Tvrdý šéf
Alba jako Animals nebo The Wall již Waters autorsky téměř zcela ovládl. Inspiroval ho vlastní zážitek s fanoušky, kteří na koncertu v Montrealu v roce 1977 pokřikovali na kapelu a požadovali určité písně. Popuzený Waters přešel na kraj pódia a na jednoho z posluchačů plivl. Potom ho to mrzelo, ale uvědomil si, že obecenstvo je vlastně stále více fyzicky i psychicky oddělené od svých idolů. Na základě toho se Waters pustil do rozsáhlého projektu The Wall, který zahrnoval jak velkolepé koncertní provedení, tak film.
Autorský příspěvek kytaristy Davida Gilmoura byl na The Wall mnohem skromnější. Už při natáčení Zdi se čtyři členové kapely začali odcizovat. Rozčilený Waters, nespokojený s laxním přístupem klávesisty Ricka Wrighta, pak svého kamaráda, se kterým se znal patnáct let, z kapely nekompromisně vyhodil. Nabídl mu pouze místo doprovodného hráče. Přesto práce na albu The Wall i koncertu, jehož scéně dominovala zeď z lepenkových krabic, pokračovaly.
Projekt Zeď, ve kterém se projevilo jeho protiválečné přesvědčení i averze vůči učitelům, se stal nejproslulejším dílem Rogera Waterse. S nejvýkonnější sestavou Pink Floyd však byl konec. Následující album The Final Cut už Waters strhl zcela na sebe. Do písní promítl svůj názor, že jeho otec zemřel ve druhé světové válce zbytečně.
Poválečné Británii se prý nepodařilo zajistit lidem lepší svět, pro který tolik lidí trpělo. Waterse rozčilovala politika britské premiérky Margaret Thatcherové, která neváhala poslat armádu do boje o souostroví Falklandy.
Roger Waters skládal rychle. Nechtěl čekat, až mu David Gilmour přinese nějaké své novinky. Navíc se rozhodl, že chystané album Pink Floyd The Final Cut si skoro celé nazpívá, a tím mu dodal punc sólového titulu. "Roger někdy ani neví, jak dokáže být protivný," napsal bubeník Nick Mason. "Když dojde na konflikt, je tak odhodlaný vyhrát, že dá do boje všechno – a to všechno bývá pěkně děsivé."
Otrávení členové Pink Floyd se po albu The Final Cut pustili do vlastních projektů. Roger Waters udělal sólovou desku Pros And Cons Of Hitch Hiking a usoudil, že v budoucnu se již obejde bez Pink Floyd. Pyšně věřil, že skupina postupně zanikne.
Na vlastních nohou
To si však zbývající členové nemysleli a chtěli Watersovi dokázat opak. V roce 1986 se sami pustili do práce na novém albu Pink Floyd. Na své straně měli gramofonovou společnost. Alba Pink Floyd se totiž prodávala lépe než sólové tituly Rogera Waterse, jehož jméno nebylo v té době dostatečně známé. Naštvaný Waters si uvědomil, že by poněkud lehkovážně pustil z rukou obchodní značku Pink Floyd. Rozpoutala se bitva mezi právníky obou stran, která skončila vítězstvím Davida Gilmoura a spol. "Považoval jsem to za zradu," řekl Waters.
Slavné albumPřipravil Honza Vedral Přestože dnes vnímáme rockovou operu The Wall jako jeden ze zásadních mezníků rockové historie, v době vzniku to tak nebylo. Vydavatelství se deska nelíbila a dělalo kapele problémy. Na pompézně pojatém turné kapela prodělala přes 400 tisíc liber. Fanoušci si ale desku zamilovali a hned v několika zemích byla platinová.
|
Po světě pak křižovala navzájem si konkurující turné Pink Floyd a Rogera Waterse, který zdaleka nedosáhl takového úspěchu jako masivní stadionová show jeho bývalých spoluhráčů. "A tak jsem přestal jezdit na turné," bilancoval Waters, který tvrdohlavě pokračoval dalšími sólovými alby.
Myšlenku Zdi oživil v roce 1989 na koncertu v Berlíně. Vystoupení pro 300 000 lidí, kteří slavili pád berlínské zdi i celého komunistického bloku, zdobili hosté včetně Van Morrisona, Sinéad O’Connorové či Bryana Adamse. V televizi se na show dívalo přes pět milionů lidí.
V devadesátých letech Waters alby šetřil, ale jeho deska Amused To Death o televizní zábavě, která člověka "ubaví k smrti", byla velmi podařená. Dodnes zůstává vlastně posledním rockovým titulem Rogera Waterse. "V roce 1992 jsem opět začal přemýšlet o turné, ale v té době jsem se zrovna rozváděl a o rok později znovu oženil," vzpomínal Waters, který je otcem tří synů. "Turné padlo."
Zajištěn majetkem o hodnotě zhruba 80 milionů liber se Waters nemusel do ničeho nutit. Levicové názory nezměnil, ostatně sám sebe nazýval socialistickým kapitalistou. Když v něm vzkypěla krev při válečném tažení Američanů do Iráku, zareagoval dvěma písněmi To Kill The Child a Leasing Beirut (2004). Svůj zájem Waters soustředil také na klasickou operu Ca Ira, na které pracoval s přestávkami patnáct let a již vydal v roce 2005.
Návrat na scénu, smíření
V roce 1999, když byl s rodinou na dovolené ve Spojených státech, se mu opět zastesklo po pódiu. Uspořádal turné In The Flesh, na kterém naznačil, že se bude vracet i ke svým skladbám z éry pinkfloydovské minulosti. Publikum bylo hladové, vždyť poslední turné zbylých Pink Floyd, které se zastavilo i v Praze, proběhlo v roce 1994 a dodnes na ně kapela nenavázala.
Tím odpadla Watersovi konkurence a on si mohl dodatečně užívat přízeň davů, které se na jeho show hrnuly v letech 2000 a 2002. Tehdy se Waters poprvé objevil i v Praze. Jeho další koncertní program těžil z klasického alba Pink Floyd The Dark Side On The Moon, které Waters a jeho kapela na turné přehráli celé a přidali další floydovské skladby.
Na řadu musela logicky přijít Zeď, zamýšlená také jako muzikál. Moderní technické prostředky jistě Watersovi umožní, aby koncerty realizoval s potřebnými dekoracemi včetně umělé zdi a výsuvných plošin. Když Pink Floyd show poprvé uvedli začátkem osmdesátých let, skončili kvůli její náročnosti s prodělkem.
Převzato z magazínu CITYČím žije Praha? Jaké události a novinky čekají Pražany a návštěvníky hlavního města? Kam za kulturou, dobrým jídlem, či s dětmi? Každý měsíc připravuje redakce deníku MF DNES nový magazín |
S bývalými "Floydy" se Roger Waters aspoň částečně usmířil. V roce 2005 dokonce sám zavolal Davidu Gilmourovi, aby skupina krátce zahrála na megakoncertu Live 8 v londýnském Hyde Parku. Politické zaměření akce, která vytvářela nátlak na politiky západních zemí, aby odpustili chudým státům jejich dluhy, byl Watersovi zjevně sympatický. Když i rezervovaný Gilmour souhlasil, mohl svět byť jen na 23 minut vidět památnou čtveřici Pink Floyd. Dav trpělivě čekal skoro do půlnoci, než na kapelu přišla řada, aby si s ní zpíval Speak To Me, Breathe, Money, Wish You Were Here a Comfortably Numb.
Byl to nyní Waters, který by stál o spolupráci s Pink Floyd a návrat sjednocené skupiny na scénu, ale Davidu Gilmourovi se už do společných mamutích turné nechce. A tak rázný Roger Waters, který kdysi chtěl kapelu rozpustit, zůstává hlavním nositelem jejího koncertního odkazu.
