Jak vůbec prakticky vzniká jazzový klub?
Obrátil jsem se na své známé, ale nikomu se do toho moc nechtělo, všichni měli strach, že tady není publikum. To byl první krok. Druhý problém byl, kde klub bude. Zkoušel jsem to všude možně a z různých důvodů to nikde nešlo. Někde nevyhovovala akustika, jinde prostorové možnosti. Pak jsem se seznámil s ředitelem Horáckého divadla Josefem Filou a ten se rozhodl to zkusit. Vlastně díky němu jazz klub je, bez něj by nic nevzniklo a nemohlo by to ani fungovat, protože si naši činnost vzal za svou, jako součást divadelního provozu. Nejenže přistoupil na to, že studenti naší školy přizpůsobili interiér klubovému prostředí, ale má i opravdový zájem o muziku a má zájem o to, aby návštěvnost byla možná i přijatelnou výší vstupného. Kdybychom nasadili ekonomické vstupné, tak sem nikdo nepřijde. My nemáme žádné dotace, finančně stojí klub na Horáckém divadle.
Jakým způsobem si vybíráte jazzmany a skupiny k účinkování?
Dramaturgie vychází mimo jiné z toho, co se mi líbí. Ale já mám třeba rád bluesmany a letos tu žádný nebyl, kvůli diváckým prioritám. Dramaturgie vychází z toho, co o jednotlivých umělcích vím, z toho, co se dozvím od jiných muzikantů, z toho, co se dozvím od publika a samozřejmě z možností termínových. Je hodně muzikantů, kteří k nám chtějí přijet, ale ještě jsme se díky zaneprázdnění nesešli termínově.
Dokázal byste charakterizovat vaše návštěvníky?
Moje původní představa byla trochu jiná. Myslel jsem, že to bude založeno převážně na lidech mezi dvaceti a třiceti, ale těch chodí právě nejméně. Buď chodí starší nebo zase mladší vrstva. A to právě určuje náplň klubu. Starší posluchači jsou poměrně konzervativní, chtějí hlavně swingovou muziku. Naopak mladí by nejraději preferovali jazzrock. A ti mezi nimi, kteří by mohli také určovat náplň klubu, tu nejsou. Díky tomu jsem vlastně při výběru muziky ze dvou stran tlačen a omezován. Pak se stává, že divácké obsazení se mění, že na určitý typ muziky přijdou starší a na určitý mladí. To mě dost mrzí, protože ona oboustranná konzervativnost mi znemožňuje pojmout klubovou dramaturgii šířeji. Je spousta kapel na pomezí jazzu a já se bojím je sem pozvat, bojím se, že by hráli jen pro pár jednotlivců. Na druhé straně zde bylo saxofonové kvarteto Bohemia, které hraje skoro vážnou hudbu, a zaznamenali jsme nebývalý ohlas. Nevím, co to znamená, a dopředu se vždy děsím návštěvnosti. Zatím se mi nepodařilo vystopovat nějaká pravidla. Vím, že když přijede Laďa Kerndl, a on zase přijede, tak přijdou i nejazzmani a bude to událost i společenská. A pak zde začátkem června bude kapela Pilgrim z Pelhřimova, výborná a v Jihlavě takřka neznámá, a já se bojím, jestli vůbec lidi přijdou. Máme problém s tím, že lidi nechodí na to, co neznají. Neriskují.
Na jazzový klub máte poměrně rozvolněný program, začínali jste dvakrát do měsíce, nyní se u vás hraje jen jednou...
Jednou měsíčně je opravdu málo. Začínali jsme dvakrát, ovšem návštěvnost byla opravdu slabá. Takže jednou za měsíc by se mohlo zdát akorát. Tento cyklus ovšem nevyhovuje kapelám, protože se o nás už ví, díky akustice i divácké atmosféře, a jazzmani tu chtěji často vystupovat. Publiku musíme přiznat vnímavost a zaujetí, jazzmani si je neuvěřitelně chválí. Proto sem chtějí jezdit a někteří každý měsíc. Změnu v počtu koncertů v měsíci ještě zvážíme.
Před vámi je příprava další sezony. Můžete prozradit něco z plánů?
Chtěli bychom sem určitě dostat blues, chtěli bychom sem dostat zpěvačku Janu Koubkovou, s tou už jsme v jednání. V každém případě chceme zachovat šíři rozptylu jazzu, který se navíc čím dál víc otevírá a rozšiřuje.
To je budoucnost nejbližší. A co dlouhodobější horizont?
Budoucnost klubu vidím v zabezpečení prostor v divadle, v nepříliš se zvyšujících gážích muzikantů. A především ji vidím v zájmu návštěvníků. Pokud by ten opadl, tak pak můžeme dělat všechno možné a nic z toho nebude. Máme veliký dluh v propagaci a od nové sezony to budeme muset napravovat. Potřebujeme dostat klub více do povědomí veřejnosti. Více pracovat s médii. S tím souvisí i již zmiňovaná větší pravidelnost koncertů. Zatím byly naše pondělky poněkud chaotické.
Co znamená jazz pro dramaturga jazzového klubu?
Pro mě je to věc duševního uvolnění, jistého naplnění. Jazz je pro mě nedílnou součástí života.
