Pražské Centrum současného umění DOX odvádí výstavu od výstavy kvalitnější práci a soustavně tak zvyšuje samo sobě laťku. Dokladem toho je i minulý týden zahájená výstava předního světového vizuálního umělce Douglase Gordona (1966), která nese název Krev, pot a slzy. Nenabízí přitom velké množství děl, na několika instalacích dává v naprosto jasném dramaturgickém plánu najevo, kdo je Gordon, jakých kvalit jeho dílo dosahuje a proč je tak uznávaný. Gordon v DOX je zatím bez jakékoli pochybnosti jedním z vrcholů letošní sezony.
Zpomalené Psycho
Rodák ze skotského Glasgowa má za sebou stovku samostatných výstav napříč kontinenty, v roce 1996 získal Turnerovu cenu, o rok později obdržel prestižní ocenění na Benátském bienále, vystavoval v newyorském MoMA, v Guggenheimově muzeu v Berlíně i v pařížském Centre Pompidou. Pro DOX připravil také jeden bonbonek – své asi nejznámější dílo Dvacetičtyřhodinové psycho "předělal" speciálně pro tuto výstavu na Dvacetičtyřhodinové psycho tam a zpět sem a tam.
Původní minimalistická instalace jen zpomalovala Hitchcockův nejslavnější film Psycho na čtyřiadvacet hodin, ta připravená pro DOX navíc nabízí i zdvojení a zrcadlové otočení promítacího plátna, takže film bez zvuku se před divákovýma očima odehrává jako dva jiné, a přesto stejné krystalické obrazy. Zpomalit klasický černobílý starý film je v době neustálého zrychlování čehokoli odvážné a stejnou statečnost chtějí vrstvené obrazy, které tímto způsobem vzniknou, i od diváka.
Gordon přiznává, že snad nikdo kromě něj neviděl smyčku celou. V DOX to ani není možné – večer s koncem otevírací doby je projekce filmu vypnutá, po dohodě s autorem ale film "jede" dál, jen se nepromítá z DVD přehrávače na plátno. Bylo by výborným experimentem promítnout film celý a sezvat na jeho projekci nadšence, kteří se rozhodnou v galerii těch čtyřiadvacet hodin strávit. I pro klasického návštěvníka, který v DOX prožije alespoň hodinu, je však Gordonovo Psycho – viděno nejprve ve vstupní hale a posléze i z patra nad ní – fascinujícím zážitkem.
Ve tvářích hlavních postav je vidět každý detail, všechny mimické pohyby, lehké vytrčení brady, pohnutí očima – prostě všechno, čeho si člověk ve filmu (a ani ve skutečnosti) nemůže všimnout. Rozfázovaný pohyb tak nutí přemýšlet o limitech lidského vnímání. Ti, kdo Psycho znají, ho najednou budou číst jinak. Ti, kdo ho neznají, spatří nečekané obrazy.
Hra s realitou
Čtyřiadvacetihodinové Psycho však není jediným majstrštykem ve výstavě. S Hitchcockem pracuje Gordon i v další instalaci nazvané Celovečerní film, v níž tentokrát parafrázuje snímek Vertigo. Ve dvou protilehlých rozích sálu běží Vertigo na obyčejné televizní obrazovce, ale bez zvuku, uprostřed setmělé výstavní síně se o plátno oboustranně tříští záběry na ruce dirigenta pařížské opery Jamese Conlona, který řídí provedení hudební skladby Bernarda Hermanna, jež filmu dominuje.
Monstrózní hudba z Vertiga tak plní celou výstavu, do ní krákají havrani z instalace Svým temným okem hledí dolů, v jejích tónech si lehají a zase vstávají vycvičení sloni z projekce Hra na mrtvého; v reálném čase. Až ve věži DOX se představuje Gordon i jako autor textové šifry, která se střídavě rozsvěcí a zhasíná v neonových slovech. Blood, Inevitable, Necessary, Sweat, Possible, Tears.
A k tomu na protější stěně Is a Are. Gordon si hraje s realitou – sémanticky i vizuálně. Nahrává divákovi skrze své instalace a ptá se: Přistoupíš na moji hru? Hledej, vnímej, šifruj, dekóduj a bav se při tom, ale hlavně přemýšlej. A divák ohromen zjišťuje, že obyčejné vnímání pohybu, prostoru i času je komplikovaný proces, nikoli jen zažitý automatismus.
DOX však zaslouží pochvalu nejenom za to, že do Prahy Gordona přivezl. Podílel se i na vytvoření kvalitního doprovodného programu: například ve čtvrtek promítne kino Oko Gordonův dokument – dílo nazvané Zidane: portrét 21. století, kdy slavného fotbalistu během utkání Realu Madrid snímalo pod Gordonovým vedením sedmnáct kamer, které zaznamenaly všechno včetně napětí a soustředění zračícího se v Zidanově mimice i očích. Jednoduše řečeno: takhle má vypadat dobrá výstava.
Douglas Gordon: Krev, pot a slzy
Centrum současného umění DOX, Praha-Holešovice, kurátor Jaroslav Anděl. Výstava trvá do 27. září.
Hodnocení MF DNES: 90 %
