Dostál: Špidla mě čtyři roky každé ráno budil

„Pan ministr si potrpí na dochvilnost,“ upozorňuje tichým hlasem paní v druhém patře ministerstva kultury. To ani nemusí, do deváté hodiny, kdy má rozhovor začít, zbývá ještě pár minut. Nakonec Pavel Dostál za zavřenými dveřmi telefonuje z mobilu tak dlouho, až se sám o chviličku opozdí. „Vítejte,“ usazuje se do měkkého koženého křesla. Působí klidně a hlasem skoro rozšafným povídá o Cikánech, s nimiž se kdysi kamarádil, budíčku od Vladimíra Špidly i o tom, jak jednou navštívil houseparty.
Pavel Dostál - foto 4

Pavel Dostál - foto 4 - Před chvílí se Pavel Dostál podruhé stal ministrem kultury. Tentokrát jej do funkce uvedl nový premiér Vladimír Špidla. | foto: Robert ZlatohlávekMF DNES

Gratulujeme, že jste zůstal ve funkci ministra kultury. Rozhodnutí padlo na poslední chvíli, překvapilo i vás samého?
Samozřejmě. Seděl jsem zrovna u Tomáše Töpfera na zahradě a domlouvali jsme se, jak budu v jeho Divadle Na Fidlovačce režisérem, když už nebudu ministr. V půl desáté večer mi najednou zazvoní mobil: Ahoj, tady Špidla, co bys řekl tomu, kdyby ses stal v mé vládě znovu ministrem kultury? Ale sdělovací prostředky říkají něco jiného, namítl jsem. Mně nezajímá, co kdo předpovídá, mně zajímá tvoje odpověď. Rád budu pokračovat, odpověděl jsem. Za deset minut složení nové vlády oznámila televize.

S Milošem Zemanem jste se navzájem oslovovali Bimbo podle vašeho objevu, že přítel premiér je jako Bimbo v porcelánu. Byli jste velcí kamarádi. Pomáhalo vám to nějak jako jeho podřízenému?
Ne. Miloš Zeman pečlivě odděloval přátelské vztahy od vztahů služebních. Čím větší kamarádi, tím větší kartáč.

Stejně: vy jste založením spíš podobný bodrému Miloši Zemanovi než úředníkovi typu Vladimíra Špidly. Dovedete si představit, že byste spolu s novým premiérem zašli třeba na skleničku?
Proč bych si to měl představovat? Pár jsme jich spolu už vypili. Stavil se za mnou někdy večer, když šel z práce. Já jsem mu nalil víno nebo minerálku, povídali jsme si... Známe se doopravdy dobře, vždyť jsme spolu celé čtyři roky bydleli.

Vy jste bydlel v jednom bytě s Vladimírem Špidlou? Byl váš spolubydlící?
Ne. Je to soused. Bydlí v bytě nade mnou ve vládní ubytovně v Dejvicích. Chodím do práce stejně brzy jako on, takže jsme se obden potkávali před domem. Kromě toho jsem mu říkal budíček. Tam, kde bydlíme, jsou totiž hrozně tenké stropy, a když začne Špidla nahoře chodit, mně z toho dole hned začnou cinkat lustry. Nepotřebuji žádný budík, protože každé ráno mě přesně ve čtvrt na šest budí Vladimír Špidla.

M s t i v o s t   b y s t e   v e   m n ě   n e n a š l i

Když všechno nasvědčovalo tomu, že příštím ministrem kultury bude Petr Mareš, začali někteří čiperní nakladatelé pátrat, kudy na něj. „Ty se s ním znáš?“ zněla nejčastější otázka. Dal vám v tu dobu někdo najevo, že už jste mu k ničemu? Neřekl dokonce někdo „Díky Bohu, že už jdeš k čertu“? I kdyby to byl jen někdo z podřízených.

Máte asi na mysli: „Dobré je, že už není pána“. Tak to mi nikdo z mých podřízených přímo do očí neřekl. Možná se o tom mluvilo za mými zády. Vím minimálně o jednom člověku na ministerstvu, který se vysloveně těšil, až odejdu pryč. Nějak se mu to nesplnilo.

Jste mstivý?
Vůbec ne. Mám mnoho špatných vlastností, ale mstivost byste mezi nimi nenašli.

O vás se přitom traduje, že za vaším negativním vztahem k církvím stojí jistý katecheta, který vás v mládí přetáhl rákoskou.

Tohle se snad bude povídat ještě nad mým hrobem! Řeknu vám, jak to doopravdy bylo: katecheta, učitel náboženství, nás ve třetí třídě měl také na biologii. Vykládal nám v hodině o velrybách, které jedí jen plankton. Dvě hodiny na to nám při biblické dějepravě vyprávěl, jak velryba spolkla Jonáše. Já jsem chtěl vědět, jak je tohle možné. Cožpak nám sám nevysvětlil, že kytovci dokážou pouze cedit mořskou vodu? Katecheta neměl jiný argument než ránu rákoskou přes zadek. Tak tuhle příhodu jsem vyprávěl jednomu darebákovi, redaktorovi České televize, a on ji vystřihl a dal do souvislostí, které neměla. Byla to jen legrační historka z mého dětství, vůbec nesouvisela s církvemi.

Říká se o vás, že jste impulzivní. Také věc špatného kontextu?
Ne, to je pravda. Ale přestože jsme se například s Milošem Zemanem nad konkrétními problémy mockrát pohádali, na naše přátelství to nemělo vliv. Impulzivnost navíc nespočívá jen v tom, že umíte někomu vynadat, obsahuje přece také nadšení, radost, legraci, odpuštění...

Jak by po této stránce dopadlo srovnání Miloše Zemana s Vladimírem Špidlou? Jak se chová v nejvypjatějších situacích on?
Má jiný typ humoru než Miloš Zeman. Používá například vtipy založené na historických paralelách. A když se doopravdy hodně naštve, řekne takovým klidným hlasem slovo ježíšmarjá. „Račte pochopit, ježíšmarjá“ - to je vrcholná impulzivní reakce Vladimíra Špidly.

Jste nestranný? Jinými slovy: projevují se ve způsobu, jakým řídíte ministerstvo, nějak vaše libůstky?
To ani nemohou. Peníze rozdělují odborné grantové komise, sám nerozhoduji ani o koruně.

Neříkejte, že za vámi nikdo nikdy nepřišel - třeba na recepci po premiéře - a nechtěl peníze na nějaký svůj projekt.
Stává se to, ale minimálně. Navíc dávám dost najevo, že si ve svém volném čase chci odpočinout, pobavit se a neřešit nějaké pracovní problémy.

N a   č t e n í   n e m á m   s í l u

I ministr kultury může mít nějaký vkus, ne? Na co jste šel naposledy do kina? Vynechte, prosím, filmy, které jste viděl v rámci vaší oficiální návštěvy karlovarského festivalu, to by nemusela být vaše volba...

Rok ďábla. Ten jsem viděl ještě před filmovým festivalem. A taky Únos domů.

Víte, kolik stojí lístek do kina?
V Praze kolem sto dvaceti korun. V multikině až dvě stovky.

Co jste naposledy četl?
Zelené oči od Arnošta Lustiga.

Dovedeme si představit, že takový ministr financí, když přijde večer domů, vezme si knížku a čte si, aby se odreagoval. Ale vy se uměním zabýváte celý den. Co děláte večer?
Domů se vracím kolem jedenácté a přiznám se, že to už nemám na čtení sílu. Televizi taky nezapínám, protože v ní nic tou dobou nedávají, maximálně si pustím Vltavu. Knížku, o které jsem mluvil, jsem přečetl v autě a ve vlaku.

Myslíte si, že rozumíte umění, které mají rádi mladí lidé?
Když mi bylo kolem dvaceti, tak mě vždycky štvali ti staří a moudří, kteří se pohoršovali a říkali: Co je tohle za mládež?! Nechci být jako oni. Takže respektuji, že mladý člověk má rád takové umění, které odpovídá jeho vidění světa.

Tušíte třeba, co to je hip hop?
A víte, že když jsem byl teď na návštěvě v Německu, už se mě na to taky někdo ptal? Nevím. Jen doufám, že to nemá nic společného s jednou mou vzpomínkou z mládí: když mi bylo dvacet, byli Beatles a rokenrol v nemilosti. Za to, že tančíte rokec, vás mohli poslat okopávat řepu, což se mi taky jednou stalo. Všichni jsme svorně nesnášeli oficiální kulturu, která k nám přicházela především z NDR. Jedna z těch východoněmeckých písniček se jmenovala Tina Mary a začínala: hip, hep, hop, ohó, ahá, hip, hep, hop... Snad nedojde k její resuscitaci, to bych vážně nechtěl. Co to tedy je hip hop?

Hudební styl, který vznikl v osmdesátých letech mezi černochy na předměstí amerických velkoměst. Teď je oblíbený i u nás. Byl jste někdy na houseparty, alespoň ze zvědavosti?
Ano. Jednou, když byla na Palackého náměstí, tak jsem se tam, už jako ministr kultury, šel pro zajímavost podívat.

Líbilo se vám tam? Měl jste pocit, že jde o součást kultury?
Nemůžu říct, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Nepatří to do mého světa.

Mnozí vás mají za bohéma. Kouřil jste někdy marihuanu?
Nekouřil. Dokonce ani nevím, jak voní. Jdu kolem hospody, říkají mi: Tady voní marjánka, ale já nic necítím. A s tím bohémstvím... Už to není, jaké to bývalo. Ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy táhl z flámu probouzejícími se ulicemi a měl kolem půl čtvrté ráno tu nejlepší náladu. Mé bohémství je spíš jen pověra. Nevyrostl jsem na barové sesli, i když se tak snad někomu někdy jevím.

Vraťme se k politice. Vladimír Špidla v jednom rozhovoru zdůvodňoval vyšší zdanění bohatých tím, že ti majetnější víc využívají jak například zdravotní péče, tak i různých dotovaných kulturních statků. Souhlasíte s tímto názorem? Souvisí podle vás vztah k umění s výší příjmu?
Jestli si Vladimír Špidla myslí, že podstatnou část české kultury konzumují bohatí, já mám názor opačný. Důkazem jsou stovky batůžkářů na Filmovém festivalu v Karlových Varech.

Myslíte si, že umělci prospívá, když mu kručí v žaludku?
Obecně si myslím, že kručení v žaludku není moc inspirující pocit. Ale nikdy jsem na tom nebyl tak zle, aby mi kručelo v žaludku.

Jak to? Jednou jste vykládal, jak jste za totality, když jste směl vykonávat jen dělnická povolání, nosil svým dětem každý den polévku z kantýny a vždycky v sobotu slil zbytky polévek z mrazáku za celý týden. Prý tuhle slévanou polévku milovaly ze všeho nejvíc.
To je pravda, ale nemá to přece nic společného s prázdným žaludkem. Byl to vrchol mého kulinářského umění. Neměl jsem špatný plat ani jako kotelník a o své děti jsem se uměl vždycky postarat.

N e u č t e   s e ,  k č e m u   v á m   t o   b u d e ? !

Z doby, o které mluvíte, asi pochází také vaše znalost romštiny. Kde jste se jí vlastně naučil?

Narodil jsem se v Olomouci, kde se moje maminka kamarádila s jistou paní Kohutovou, což byla Cikánka. Kluci Kohutovi se mnou chodili do školy. Byli různě staří a různě propadávali, takže se mnou pořád jeden z nich seděl v jedné třídě. Běžně jsem k nim chodil po škole, a tak jsem se romsky trochu naučil. Umím ale jen spíš pár frází a slov.

Co třeba umíte říct?
Pojď ke mně se řekne Avar mi. A potom umím ještě romsky různá sprostá slova.

Například?
To nemůžu říct do novin, jsou to ta nejsprostší.

Jednou jste o sobě řekl, že za svůj největší nedostatek považujete malou znalost jazyků. Proč jste se kromě romštiny nikdy žádný jiný jazyk nezačal učit?
Nevěřil jsem, že bych ho mohl někdy potřebovat. Pamatuji si přesně na okamžik, když jsem chodil v kotelně okolo svých kamarádů a říkal jim: Volové, neučte se ty jazyky, k čemu vám to kdy bude, když vám sebrali pasy?! Čtěte si radši knížky! Mnoho z mých tehdejších kolegů hovoří teď plynně anglicky nebo francouzsky a já musím mít tlumočníka.

Ani jste se nepokoušel začít učit, když jste se stal ministrem?
Začal jsem s němčinou, ale nikam to nevedlo. Hodiny jsem pořád odkládal, měl jsem málo času, a tak jsem to nakonec vzdal.

Jste první český porevoluční ministr kultury, který se udržel v křesle víc než jedno funkční období. Přežil jste vládu sebevrahů, jak ji nazval Miloš Zeman. Pomalu byste mohl dávat recepty na to, jak být dlouho ministrem.
Recept na to, jak vydržet ve funkci, kupodivu nemám. A recept na dobrého ministra? Možná pracovat naplno. Řešit i problémy, do kterých se nikomu nechce. Nebát se negativních reakcí. Protože hlavní je, aby se něco hnulo.

Jste také nejstarším ministrem české vlády. Po celé další funkční období budete mít na čele novinářskou nálepku se slovem doyen...
A víte, koho to nejvíc potěšilo? Pavla Rychetského. Když mě jmenovali, přišel za mnou a s rozzářeným klukovským obličejem mi gratuloval: Já jsem tak rád, že jseš ve vládě. Zaskočilo mě to, zmohl jsem se jen na: To jsem od tebe, Pavle, ani nečekal. A on se smál: Hlavně, že nebudu nejstarší! Je mu totiž taky devětapadesát, ale je o čtyři měsíce mladší než já.

Připadáte si jako ztělesněná moudrost? Jako takový ten rozumný chlapík, co má už ve všem jasno?
Vůbec ne. Když mi bylo sedmnáct a myslel jsem si ještě, že budu velkým a slavným básníkem, zaznamenával jsem si své pocity do deníků. Je to z devětadevadesáti procent škvár, ale jeden verš jsem si zapamatoval: Bojím se, bojím, že budu jednou rozumným...

Nezlobte se, ale na závěr otázka, která se týká Michaely Jílkové. Ta teď tvrdí, že na počátku vašeho vzájemného nepřátelství bylo to, že odmítla vaše milostné návrhy. Co je na tom pravdy?
To je tvrzení natolik pokleslé, že ho odmítám komentovat.

Pavel Dostál

Narodil se 25. února 1943 v Olomouci.
Absolvoval průmyslovou školu chemickou a pracoval do roku 1964 jako chemický technik. Poté se věnoval divadlu, psal hry a režíroval.
V letech 1962 až 1969 byl členem KSČ. V srpnu 1968 se podílel na rozhlasovém protiokupačním vysílání. Za normalizace se živil jako topič, skladník, jeřábník, v roce 1989 byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu pro farmacii. Pomáhal organizovat bytové divadlo a podílel se na samizdatu.
Po převratu byl přes dva roky poslancem Federálního shromáždění, poté se vrátil k režírování divadla a psal komentáře pro deník Právo.
V březnu 1991 vstoupil do sociálnědemokratické strany. Šest let je už členem Poslanecké sněmovny, naposledy byl zvolen v letošních volbách.
Od 22. července 1998 byl ministrem kultury Zemanovy vlády, znovu byl jmenován 15. července 2002 do Špidlovy vlády.
Je podruhé ženatý. Z prvního manželství má syna Davida a dceru Dominiku, z druhého manželství dcery Michaelu a Pavlu.


Autoři:

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

RECENZE: Pořádnej „rak“ se nekonal. Katapult zněl, jako když jde stařenka ze schodů

20. března 2024  10:02

Loni vydal personálně obměněný Katapult v čele s frontmanem Oldřichem Říhou album Nostalgia. Stejně...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

Být vtipní jako Ondřej Sokol? Takovou ambici nemáme, říká lovkyně Belladonna

28. března 2024

Vysíláme Dosud ji ve vědomostním pořadu Na lovu porazili jen desetkrát a správně odpověděla na více než 88...

VIDEO: Ruský film pro děti jde do kin. Tvůrci se postavili proti válce

28. března 2024

Ve čtvrtek 28. března bude mít v kinech premiéru rodinná animovaná dobrodružná komedie Domácí...

Dabéři Pokémona po letech spolu. Bylo to fyzicky nesmírně náročné, vzpomínají

27. března 2024

Premium Byli u začátku pokémanie v Česku. Když Ash, Brock a Misty v animovaném seriálu cestovali světem a...

VIDEO: Muzikálový fenomén. Své třicetiny oslaví Dracula velkým turné

27. března 2024  15:35

K blížícímu se třicátému výročí premiéry se slavný muzikál Dracula dočká halového turné. Od ledna...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...