Byli téměř sousedé, první žil v emigraci v Binghamtonu, druhý v Torontu. Dopisů se zachovalo přes pět stovek. Je to dva roky, co Josef Škvorecký zemřel. Ulč teď vydává jejich korespondenci v pozoruhodném souboru, který svědčí o osudovém přátelství, na pultech bude v pondělí. První dopis je z června 1969.
"Trápil jsem se rozhodnutím, zda mám vše prezentovat v důsledně chronologickém sledu a riskovat přitažlivost srovnatelnou s četbou jízdního řádu, nebo raději mezi roky a dekádami přeskakovat podle tematické potřeby té které kapitolky. Dilema jsem se pokusil zvládnout polovičatým kompromisem," píše v úvodu ke knize nazvané jednoduše Škvorečtí. Nešlo totiž jenom o kamarádství se spisovatelem, přátelily se celé rodiny, Škvoreckého žena Zdena Salivarová na straně jedné a původem Číňanka Priscilla Ulč na straně druhé. Když se pak Ulčovým narodil syn, psali Škvorečtí: "Jsme rádi, že je na vztek Rusákům o jednoho Číňana víc, a tohle je navíc český Číňan americké národnosti."
Ulč vtipně glosuje, číst jeho texty je zážitek, při němž čtenáři cukají koutky v blaženém úsměvu - listopad ’89 nazývá sametovým kotrmelcem, o Škvoreckém píše, že jeho způsoby nebyly nijak sedativní, tedy že často cestoval, Priscille "Mao schlamstnul paláce a rozkulačil latifundie".
Nejenom o literatuře se tady vede řeč. Autor podává zprávu o životě exulantů, nezřídka dokáže trefně shrnout podstatu kulturních rozdílů. Jímavá je zpráva o založení nakladatelství 68’ Publishers. Zatímco Škvorecký pochyboval, zda do riskantního podniku jít a vydávat zakázané autory, jeho žena byla optimističtější.
"Svému misionářskému poslání se věnovala sedm dní v týdnu a víc než osm hodin denně. Kde vzít čas k uplatnění jejího spisovatelského talentu, kolik asi Honzlových bylo obětováno, nezplozeno a nedonošeno?" píše Ulč v narážce na Salivarové román Honzlová, který je vedle Škvoreckého Zbabělců neprávem pozapomenutý.
Ulčova kniha je kronikou krásného vztahu lidí, které spojil nelehký osud. V závěru autor, jenž se často se Škvoreckým pozastavoval nad existencí vyšší moci, píše: "Nejsem přesvědčen o neexistenci Boha - to jsou Josefova slova, která si vybavuji. Snažím se souhlasit, pokud možno s nadějí, že si o tom ještě někdy pěkně popovídáme."
