Obal desky In Utero od kapely Nirvana.
"Většina současných zvukařů a producentů bere nahrávku jako "projekt" a kapelu jen jako součást toho projektu," vysvětluje v něm svůj pohled na práci slavný producent.
"Můj přístup je přesně opačný. Zajímá je pro mne jen práce na nahrávkách, které odrážejí, jak kapela vnímá sama sebe a svou hudbu," vysvětloval Albini kapele předtím, než s ním odešla natočit desku, která je nedílnou součástí rockové historie.
Ve čtyřstránkovém dopise, který si můžete v originále přečíst ve fotogalerii, si nebere příliš servítky.
"Rád nechávám prostor pro nehody a chaos. Trik není v tom natočit uhlazenou desku, kde je každá nota na svém místě a každý úder bicích je identický. To může udělat každý idiot, který má dost trpělivosti a rozpočet," píše slavný producent.
Veškerý důraz je podle něj třeba klást na zachycení živého elementu v kapele. "Devedesát devět procent zvuku by mělo vzejít už ze samotného nahrávání," popisuje své metody a dodává, že podle jeho zkušeností míchání nahrávky už řeší jen nepodstatné problémy.
Na závěr dopisu pak vše shrnuje větou, která je pro většinu současných producentů a muzikantů jen těžko představitelná: "Pokud se natáčení desky trvá víc než týden, někdo to podělává".
Za natáčení desky In Utero si Steve Albini naúčtoval sto tisíc dolarů a zároveň se vzdal veškerých dalších autorských příjmů. Album nyní vychází po letech remasterované a v několika speciálních sběratelských edicích, které obsahují až sedmdesát dříve nezveřejněných nahrávek.
