Doma žádný obraz nemám, říká majitel cenné sbírky

Drobný, upravený muž, s vlasy na ježka, v solidním modrém obleku mluvící tichou francouzštinou. Doktor práv Gerard J. Loobuyck, Belgičan, který vlastní jednu z nejcennějších sbírek grafik Jamese Ensora. K jejich shromažďování přišel náhodou někdy v půli sedmdesátých let. Jednoho dne provázel svoji ženu Gentem a za výlohou galerie zahlédli zajímavý malý tisk, který ho zaujal: byla to Ensorova grafika Zahrada lásky.

Sice ji nekoupil, ale jiskřička byla zažehnuta; začal se intenzivně o umělcovo grafické dílo zajímat. Vydal se pak za ním do mnoha zemí, od Švýcarska přes Německo až do USA. Hledal, nakupoval, v muzeích porovnával kvalitu prací. Svoji kolekci stále doplňuje. Poprvé ji vystavil až v roce 1999 v Německu.

Čím vás James Ensor oslovil tak silně, že jste se rozhodl mu věnovat čas a peníze?
Nevím (dlouhé mlčení)... Snad je to tím, že mě přitahují umělci, kteří dokážou udělat něco výjimečného, fantastického. Nedokážu vám odpovědět jako kunsthistorik, protože jím nejsem. Ale když jsem viděl jeho grafiku Zahrada lásky, tak mě najednou něco oslovilo: neumím přesně popsat co, jen si pamatuju, jak mě zaujaly ty barvy. Ensor je úžasný i svými protiklady: dokáže být na jedné straně velmi poetický, lyrický a na straně druhé ďábelský.

O výstavě Jamese Ensora v Olomouci čtěte ZDE.

Velkou část sbírky, více než sto kusů, jste pořídil najednou.
Když mě Ensor zaujal, začal jsem se ptát v galeriích, zda mají jeho grafiky. Obvykle mi řekli, že čas od času ano. Jako první dílo jsem koupil v Ostende jeho Souboj démonů. Pak mi jednou zavolali z velké galerie v Gentu, že mají Ensora, ale že jde o velkou kolekci, zda mám zájem. Zájem jsem měl, a tak jsem v průběhu roku a půl koupil sbírku čítající sto dvacet kusů. Nejdřív jsem kupoval malé kousky, pak větší a jako poslední jsem kupoval kolorované grafiky.

Koupit najednou takové množství, není to přece jen moc?
Tak stála nabídka. Musel jsem říct ano, anebo ne. Dali mi možnost nákupy rozložit do onoho roku a půl, takže jsem koupil jednou tři kusy, jindy čtyři. Podle situace. Víte, já se považuju za dynamického sběratele, a to v případě grafiky znamená, že hledám tisky, které jsou v nejlepší kvalitě. V podstatě to znamená, že sbírku permanentně obměňuju. Když najdu lepší kousek stejného druhu, původní okamžitě prodám. Snažím se sbírku stále vylepšovat. Není to snadné, protože kvalitní tisky existují pouze v malém množství.

Kolik tohle malé množství čítá exemplářů?
Mluvíme-li o Ensorových grafikách před rokem 1900, jež jsou nejvzácnější a které mě zajímají především, tak do takzvaného prvního tisku, první tiráže, počítáme tak dvanáct až patnáct kusů, do druhé tiráže pak dvacet pět až třicet kusů.

Sbírat umění je náročný koníček, především finančně.
To je pravda. Neobchoduju s uměním, jen je sbírám. Pracuji v mediálním koncernu a v mediálním byznysu se čas od času dá vydělat dost peněz, i když zrovna v tuto dobu to neplatí. A pak, jsem ženatý, ale nemáme děti, takže sbírám.

Předpokládám, že sbírku máte dobře schovanou...
Je bezpečně uložena, doma žádného Ensora nemám. Když chci svoji sbírku vidět, sednu do auta a zajedu si ji prohlédnout.

James Ensor u svého pracovního stolu.

James Ensor: Smrtelné hříchy ovládané smrtí (1904).

James Ensor: Smrt pronásledující lidské stádo (1896).

James Ensor: Pláže v Ostende (1899).