Pomalé písně, zvlášť duet Sen, písně Já a ty nebo Šeptej, patří na desce k nejvýraznějším a pro Dolínka asi nejstylovějším skladbám.
Dolínek se dobře uplatní v písních, které mají prchavou atmosféru, a může to být i taneční skladba Chci tě mít sám nebo jednoduchá "diskoška" Passion In My Heart.
Ale pokud má zpěvák vytvořit tlak a posluchače strhnout jako ve skladbě Celou noc, strojový rytmus jej drtí a Dolínek se v něm ztrácí.
Náhle se stává obyčejným zpěvákem, jedním z nástrojů, jehož hlas nedává písni ani potřebnou rytmickou šťávu. K tomu skladba Celou noc má prázdný text upletený z frází a provedení je snad ještě usmolenější než kolovrátky Michala Davida neblahé paměti.
Píseň rozhodně nevede k efektu naznačenému v textu: "Protančíme celou noc, ať nám rytmus těla roztrhá, ten, kdo na to nemá, ať jde spát." Omyl. Vůbec netrpí ten, kdo půjde spát. A když se Dolínek pustí do funku v písni Funky čaroděj, vznikne spíše nechtěná parodie na tento styl. Hudební doprovod v režii Pavla Kotziana vykouzlí spíše zvukově chudou znělku pro mobily.
Až na výjimky se Dolínkovy stylové hrátky ukázaly jako past. Doprovod je většinou nezvládne, slabě napodobí anebo žánry rozmělní, aranžmá jsou plná hudebních klišé. Dům z kopretin má být rock, ale plastický, bezduchý kytarový hřmot sráží píseň do podprůměrnosti a hudební chudoby. Tam také uvázla větší část Dolínkovy desky včetně písní Jsem do tebe blázen nebo kýčovité Vody.
V posluchačské paměti se zachytí hlavně Dolínkův romantický, zajímavý hlas, který trčí z moře prázdné hudby a mělkých písní. A ten hlas může být vkladem do budoucna.
