Premiéru v kině i na zpoplatněném webu mají oba naráz, protože se souběžně točily, dokončily a sledují blízké téma: osud umělců v porevolučním dvacetiletí. Režisérka Helena Třeštíková mluví o "volném diptychu s podtitulem Dva muži ve víru doby", sama však ví, že jejich distribuční souběh není šťastný. Už proto, že divák bude filmy chtě nechtě navzájem poměřovat.
Strachy a krachy
A ze srovnání muzikantského portrétu Vojta Lavička: Nahoru a dolů s profilem divadelníka Jakuba Špalka Život s Kašparem vyjde ten druhý o něco lépe. Nejen proto, že romského aktivistu, novináře a hudebníka proslaveného hlavně kapelou Gipsy.cz sledovala kamera "pouze" šestnáct let, kdežto zakladatele Spolku Kašpar o sedm roků déle. Ale především zasáhla náhoda, živná síla časosběrných dokumentů. Lavičkův život se odvíjí ve spirále vzletů a pádů, zato Špalka navíc dostihlo silné dilema: zda partnerce čekající na transplantaci věnuje vlastní ledvinu.
Jakub Špalek v dokumentu Heleny Třeštíkové
Nicméně zároveň až udivuje, kolik styčných bodů se v obou "životopisech" najde. Posedlost profesí, která znemožňuje běžný rodinný život a co chvíli hrozí krachem. Slavné svatby, neslavné rozchody, děti "na dálku", než konečně přijde - snad - ta pravá. Boj se závislostí, ať hráčskou, nebo alkoholickou. A vědomí ubíhajícího času.
Lavičkův úděl má dva zajímavé body. Předně vzdor i beznaděj adresované vlastnímu etniku, které se přes jeho snahu "prostě nechce změnit", zatímco on hrdě odmítá žití ze sociálních dávek. A pak nečekaně kritický postoj k popovým proměnám Gipsy.cz, s nimiž nesouhlasí. "Čím jsem starší, lže se mi pořád hůř a hůř," přiznává.
Život s KašparemDokumentární film, režie: Helena Třeštíková |
Špalek, který nastupuje před kameru už coby jeden ze studentských vůdců listopadu 1989, pronese překvapivě brzy podobnou větu: "Cítím se strašně starej, strašně. Někdy." Také zažívá okamžiky rezignace a věčných začátků od nuly, ale líčí je s vždy s komediantským pelem nadhledu. Jen jedinkrát vypění, křičí na režisérku "Vypadni" a jejich vypjatý dialog patří k nejsilnějším okamžikům, podobně jako rozhovor o dárcovství ledviny. "Správná otázka," uzná, i když hledání odpovědi mu jde ztuha.
Hudebník Vojta Lavička v dokumentu Heleny Třeštíkové
Bez lítosti
Ještě dvě podobnosti dokumenty obsahují. Jednak ve finále zcela přirozeně ustupují Špalek i Lavička lehce do pozadí, když jejich příběhy začnou víc usměrňovat ženy. Jednak oba chytře formulují i uvažují - a tím účinek paradoxně oslabují. Protože inteligentní lidé si hlídají své emoce, leč dokumentu se více zavděčí proudy slz útočící na přízemní vlnu soucitu. Lavička ani Špalek se nelitují; naštěstí.
