Protože Krejčíkovi dědicové už další zásahy nepovolili, uvádí jej Česká televize večer v premiéře tak, jak jej režisér v postprodukci zanechal, tedy bez hudebního aranžmá.
„V souvislosti s takzvanou novou vlnou šedesátých let zjevily se na české scéně nové herecké tváře. Mezi nimi zvláště zaujal mladý Vladimír Pucholt, stal se rázem oblíbenou hereckou hvězdou,“ uvozuje Krejčík rozvážně své dílo.
Režisér dokument zahajuje noblesně posazen, s oběma rukama položenýma na hůlce. Vzpomíná, jak se mladinký Pucholt mihl v jeho filmové povídce Gloria z triptychu O věcech nadpřirozených. Snímek z roku 1958 s Ladislavem Peškem v hlavní roli pojednává o účetním, kterému se při cestě Prahou nečekaně objeví nad hlavou svatozář. Kolemjdoucí na nic netušícího vyjeveně zírají a zastavují se. Právě mezi nimi se na plátně mihne i užaslý kominíček.
„Ten úžas trval snad jen dvě vteřiny, ale přesto významně zaujal,“ vzpomíná Krejčík na herce, kterého z třídních důvodů nevzali na medicínu a musel se vyučit elektromechanikem. Teprve poté se Pucholt dostal na DAMU, kam si pro něj Krejčík osobně došel, když mu po roli kominíčka chtěl nabídnout významnější úlohu v televizní inscenaci Pozdní láska.
Začínající herec se tak dostal do společnosti Václava Vosky, Olgy Scheinpflugové či Vladimíra Šmerala. Právě Šmeral se musel na DAMU doprošovat, aby Pucholta uvolnili z hodiny tělocviku. „Ta inscenace mi dala víc než ty čtyři roky na DAMU,“ děkoval Krejčíkovi Pucholt o mnoho let později.
Krejčíkův hodinový dokument, kde vystupuje i Jan Kačer, je vedle osobitého pohledu na Pucholtův život cenný i tím, že mimoděk zachycuje poslední profesní momenty velkého režiséra, který se proslavil díly Vyšší princip či Svatba jako řemen. Snímek Můj Vladimír Pucholt uvede kanál ČT Art.
