Rok co rok Eva Zaoralová, která dnes slaví významné životní jubileum, najezdí tisíce kilometrů: za filmy, svou profesí i láskou. A kdykoli odkudkoli pošle MF DNES svou zprávu, čtenář si může být jist jejím úsudkem a vkusem.
"Doktorka", jak jí říkají blízcí přátelé i festivaloví diváci, zastává názor: "Mám obdiv a úctu ke všem, ale někteří by se za kameru radši stavět neměli."
Sama si jen před kamerou za studií přivydělávala v komparzu. Studovala češtinu a francouzštinu, soukromě italštinu. Nejprve překládala pro časopis Film a doba texty Umberta Eca či Piera Paola Pasoliniho, pak začala psát sama.
Ve Filmu a době působila od konce 60. let, na přelomu 80. a 90. let časopis vedla, než s Jiřím Bartoškou začala křísit karlovarský festival.
"Na začátku jsme si ani netykali, on sedával v čele stolu a já až na konci," líčí s humorem. Bartoška jí kdysi rovněž žertem sliboval "zlatého padáka", nyní s uspokojením prohlašuje: "Padák se otevřel předčasně, Eva naštěstí pořád ještě plachtí ve vzduchu."
Zaoralová je nejen ceněnou filmovou kritičkou, ale také překladatelkou – zmiňme alespoň Zápisník majora Thompsona, autorkou filmových monografií Marcella Mastroianniho a Marlene Dietrichové a nositelkou francouzského řádu Rytíř umění a písemnictví.
Má za sebou tři manželství, šetří si čas pro děti své dcery Klaudie a o běhu času říká: "Stále častěji zjišťuji, kolik zdánlivě důležitých, neřešitelných věcí je vlastně vcelku podružných."
