Dokoupil se narodil roku 1954 a měl tu výhodu, že ve čtrnácti letech odešel s rodiči do Německa, kde vystudoval a zkraje osmdesátých let prvně vystavoval. Ještě předtím zažil atmosféru popartového New Yorku. Dnes se pohybuje mezi Prahou, Berlínem, Madridem a Rio de Janeirem. Je doma na různých místech – a přesně taková jsou jeho plátna. Na Hradě jich visí na šest desítek a přitahují svými rozměry i tím, kolik stylů a témat střídají.
Dokoupil je od počátku své dráhy umělcem, který nechce být snadno poznatelný: zkoumá nosnost minulých výtvarných slohů a s chutí je parafrázuje. Jestliže Yves Klein maloval ohněm, Dokoupil si vzal k ruce saze. Jestliže Jackson Pollock na svá plátna cákal proudy barev, Dokoupil je švihá bičem. Jindy mu za nástroj poslouží mýdlové bubliny či spreje.
Cesta za novými tématy
Výsledkem jsou dekorativní abstrakce i expresivní figurální kompozice, některé obrazy jsou stylizované jako mile zašlé fotografie, jiné dráždí svou přehnanou barevností. A divákovi z toho všetečného experimentování a výrazových her přecházejí oči: jednak oceňuje autorovy nápady, kterým nechybí osvěžující humor ani podvratná erotičnost, jednak kvituje, že zblízka se dají obrazy "číst" jinak než z odstupu.
Dokoupilovo malířské chameleonství, které můžeme řadit ke konceptualismu stejně jako umění postmoderny, nejlépe vystihuje poslední z výstavních sálů. V něm visí na stěnách obrazy pádících koní, supící lokomotivy nebo leoparda dávícího antilopu; to vše vyvedeno v agresivní kombinaci žluté a černé. Jestliže něco Dokoupilova plátna sjednocuje, je to právě dynamická proměna a neustávající chuť k cestě za novými styly a novými tématy.
Výstava, jež trvá do 23. května, v divákovi doznívá ještě několik hodin poté, co opustí galerijní sály. Zneklidňuje, provokuje, vybízí. K čemu? V prvé řadě k sebeosvobození.
Hodnocení MF DNES: 90 %
