Bulvární komedie, která od roku 1994 doslova obletěla Evropu a v tuzemsku se hraje popáté, těží z jednoduchého fórku. Nastávající ženich se probudí den před svatbou v posteli s jinou dívkou. Do svatebního apartmá se v tomto okamžiku dere jeho kamarád, nastávající, pokojská a další lidé...
Jako když rozrazíte koule na kulečníkovém stole a stále šťoucháte do těch, které o sebe ještě nenarazily. Na stejném principu je sestrojen Hawdonův příběh. Nedorozumění jsou stále násobena stejně jako záměny ženských jmen. Zkušený britský dramatik to prostě s jazykem i zápletkami umí a téměř marnotratně si s nimi pohrává.
Komika rozhazovaná po hrstech
Je jasné, že podobně namazaný stroj na švandu vyžaduje hereckou perfekci ve smyslu pohotového jazyka a neumdlévajícího postřehu. V tomto pohledu je inscenace Stano Slováka solidní pulzující podívaná.
Králem večera je Milan Němec jako postižený ženich, kterého zkoušejí okolnosti v lyrickém happy endu i jeho vlastní srdce.
Němec je nefalšovaný jeliman chycený do vlastních pastí a komiku umí rozhazovat po hrstech. Ideálně zvoleným protihráčem je mu fyzicky i herecky robustnější Petr Štěpán jako svědek Tom.
Oběma potom výtečně sekunduje dámská šatna v podobách ženství novomanželsky panovačného (Lenka Janíková), nešťastně zamilovaného (Hana Holišová) či manipulovatelného (Lucie Zedníčková).
Solidně odvedená legrace je na divadle skutečně těžký a vážný kumšt. Tady se vcelku povedla. Před publikem stojí, co do fórků, výkonů i rytmu, vyvážená fraška. Fekálními vtípky na první signální to tady naštěstí – až na jednu záchodovou štětku – moc neprokvétá.
Herci slovně svižný komediální odér nepřehrávají do laciných pitomostí. K bláznivému mumraji ústrojně slouží prostá, v kýčovitém divadelním realismu vyvedená, ale už autorem předepsaná scéna. Dva propojené pokoje jsou dílem Jaroslav Milfajta.
Podrženo, sečteno. Anglicky břitký vtip kořeněný českou hereckou vervou. Tato svatba sice nevyjde, srdce vás z toho bolet nebude, ale bránice ano.
HODNOCENÍ MF DNES 70%
