Halou hlavního nádraží v Rio de Janeiru projdou každý den tisíce lidí, další stovky se tu snaží uživit nebo alespoň přespat. Uprostřed tohoto chaosu sedí den co den bývalá učitelka Dora a za jeden Reál vám napíše dopis. Nejrůznější lidé vystupují z anonymní masy a svěřují jí svá přání, vzpomínky či neštěstí v naději, že jim pomůže doručit jejich poselství.
Dora, zatrpklá a zklamaná stará panna, která už od života nic nečeká, bere ale osud důvěřivých analfabetů do svých rukou. Sama po večerech rozhoduje, jaký dopis rovnou vyhodí a jaký dá do šuplíku s tím, že ho možná někdy pošle. Jednoho dne se však před její stolek postaví malý Josué, sirotek, jehož mámu přejel autobus před nádražím, a chce napsat dopis otci, kterého nikdy neviděl.
Dora do té doby naslouchala a psala bez jakékoli účasti, nezajímal ji život ostatních lidí, snad ani její vlastní ne, teď ale najednou pocítila určitý soucit a vzala chlapce k sobě domů. Tento pocit z ní zpočátku zmizí stejně rychle, jako se objevil a Dora prodá Josua za dva tisíce dolarů na orgány. Následující den ho však unese zpátky a vydává se s ním na dlouhou cestu do vnitrozemí, aby společně nalezli jeho otce.
Oba, zcela osamělí a obrnění před okolním světem, se během komplikované cesty plné dalších nepříjemných překvapení stále více sbližují, i když jim cíl jejich cesty zůstává stále nedosažitelný. Na konci této cesty nenaleznou to, co hledali, ale získají něco, co oběma zžíravě chybělo a co je teď může naplnit, i když se zase rozloučí.
Příběh dvou osamělých duší uprostřed městské džungle Rio de Janeira, které společně překonají tíživou samotu a vnitřní izolaci, působí jako pečlivě propracovaný útok na mezinárodní filmové ceny, stejně jako již zmiňovaný Kolja. Festivalové poroty mívají neměnný zkostnatělý vkus a většina ví, jak se jim zavděčit. Jen někteří však podle toho tvoří své filmy.
Celé toto uplakané melodrama překypuje omletými frázemi a obrazovým kýčem, vše vygraduje v závěru, který působí až jako parodie. Jako vrchol citového slejváku působí vehementně připomínaný fakt, že představitel Josua Vinícius de Oliveira je chudý čistič bot z letištní haly. Mezi potoky slz a dojetí vystupuje snad jen krásná brazilská příroda a drsná realita periférií Ria, to jsou však jen kulisy tohoto vykonstruovaného a kýčovitého melodramatu.
|
Hlavní nádraží - Central do Brasil (Brazílie/Francie 1997) | |
| režie | Walter Salles |
| scénář | Marcos Bernstein, Joao Emanuel Carneiro |
| kamera | Walter Carvalho |
| hrají | Fernanda Montenegrová, Vinícius de Oliveira, Marília Peraová, Othon Bastos |
| distribuce v ČR | Sunfilm |
| čas | 112 minut |
 Záběr z filmu Hlavní nádraží |
 Fernanda Montenegro jako bývalá učitelka Dora |
 Záběr z filmu Hlavní nádraží |
 Vinicius de Oliveira jako Josué |
