Soutěž, která je založená na odkazu Johna Lennona a snaží se podporovat hudební autory, má několik žánrových kategorií a každý rok se do ní hlásí tisíce skladatelů z celého světa. „Já jsem se s písní Can’t Stop Rock’n’Roll přihlásil do rockové kategorie a vybrali mě jako finalistu,“ říká Vojta Bureš. V porotě byli letos třeba George Clinton nebo Flea z Red Hot Chili Peppers.
Bureš vysvětluje, že každá jeho píseň pojednává o nějakém konkrétním tématu. V té soutěžní tedy zpívá o vůli, která je nezastavitelná stejně jako rokenrol, kterým on dodnes žije. „Hlavně jsem však rád, že si mojí skladby v zahraničí všimli. Člověk vždycky potřebuje nějakou motivaci k další tvorbě,“ dodává.
Vítězové se budou vyhlašovat v New Yorku v říjnu, tedy u příležitosti Lennonových nedožitých narozenin. Hudebník už dostal pozvánku. „Což je skvělé samo o sobě, ale hlavně mě překvapilo, že viceprezident soutěže Matthew Reich, který mi psal, nejen chválil tu moji skladbu, ale docela zná moji tvorbu a věděl taky třeba, že jsme hráli s Doctor Victor v Praze před AC/DC. To prostě potěší,“ přiznává zpěvák.
Video z nahrávání skladby Can’t Stop Rock’n’Roll
Kapela Doctor Victor má těch rockových zářezů několik. Patří k nim i nahrávání desky s Danem McCaffertym z Nazareth a letos v lednu si do katalogu úspěchů zařadila vysoupení na obřím kalifornském hudebním veletrhu The NAMM Show či ve vyhlášeném hollywoodském klubu Whisky a Go Go.
„Myslím, že na koncertování v Americe nikdy nezapomenu, byl to obrovský zážitek. Byli jsme tam poprvé a hned jsme se představili na největším hudebním veletrhu na světě. V sobotu v deset večer, což je luxusní čas, bylo úplně narváno,“ vzpomíná Bureš.
Zároveň prý nezapomene na lidi, kteří za kapelou přišli po koncertu, a potom ji sledovali a jezdili s ní po dalších klubech v Los Angeles. „Dorazili samozřejmě mladí lidé, ale i takoví, kteří zažili ještě éru hippies, viděli hrát naživo Jimiho Hendrixe, Janis Joplin nebo The Doors. A naše hudba jim tyhle staré časy připomněla,“ neskrývá hudebník nadšení.
Hraní v Americe přineslo i některá úskalí, i když spíše produkčního rázu. „Největší úlet bylo domlouvání těch koncertů přes oceán. Potřeba zapojit angličtinu a kvůli časovému posunu to řešit třeba ve čtyři ráno. I když to je vlastně čas, kdy chodím standardně spát, takže mi to zase tolik nevadilo,“ směje se Bureš.
