Dobře namazaný stroj na podívanou ve Švandově divadle

Vstupní produkcí nově otevřeného pražského Švandova divadla se stala premiéra hry současného maďarského autora Kornéla Hamvaie Čas katů v režii Michala Langa. Ve fabulačně bohatém příběhu o putování kata Rocha se objevil celý herecký soubor.

Většina téhle barvité podívané se odehrává v revoluční Paříži. Historické ukotvení stvrzují popravy Robespierra a Lavoisiera; na jevišti se rovněž zjeví ještě neznámý, ale ambiciózní Napoleon Bonaparte. Kat Roch v podání Milana Kačmarčíka okouší mnohá dobrodružství, potkává bizarní figurky, často je okraden, naráží na revolučního úředního šimla.

Rochova erotická dobrodružství mají charakter jak ordinérní (s paní Sénacovou v podání Kristýny Frejové), tak subtilnější (s paní Charpennetovou ztělesněnou Klárou Trojanovou-Pollertovou). Hlavní hrdina absolvuje i konfrontaci s novými pokusy i úspěchy v poznávání zákonitostí světa, s rodícím se nástupem rozvoje vědy a techniky. Vědec Lavoisier (Ivan Řezáč) ho před popravou žádá, aby sledoval reakce jeho gilotinované hlavy. Finále opusu se pak vztahuje k Rochově letu balonem-vzducholodí, který podstoupí s odvážnými experimentátory Blanchardem (Zdeněk Velen) a Patalinem (Jaroslav Šmíd).

ŠVANDOVO DIVADLO PRAHA
Kornél Hamvai: Čas katů

Překlad Kateřina Pošová, úprava Juraj Deák, režie Michal Lang, scéna Jan Dušek, kostýmy Ivana Brádková, hudba Martin Horáček, choreografie Jan Kodet.

Předloha skýtá mnoho příležitostí k spektakulárnosti. Lang tuto nabídku využil v míře tak vrchovaté, že inscenace obdobně jako příliš zatížený balon klesá pod tíhou ozdob a nápadů. Ryčné muzicírování (živé i z nahrávky) přebíjí některé důležité repliky, divoká prezentace bizarních pařížských postaviček drobí příběh. Panoptikální stylizace epizodních postav ubírá osobitost dobrým hercům Kamilu Halbichovi či Tomáši Pavelkovi, ukřičenost zmalovaných lehkých ženštin působí ve snaze o koloritnost kontraproduktivně. Permanentní karneval utlumí vnímavost i k některým ztišenějším situacím: při sbližování Rocha s paní Charpenettovou na lavičce-houpačce jako by se protagonistům nedostávalo síly přepnout na jiné tempo a relativně křehký kontakt vykreslit s psychologickou věrohodností.

Množství atrakcí, při nichž jsou využity i technické možnosti nově otevřené scény, vyvolává úctu k dobře fungujícímu stroji. Klobouk dolů i před fyzickým nasazením všech na jevišti! Zůstává úcta k práci na díle, ale také rozpaky nad jeho podobou.

Soubor má ovšem síly na to, aby přichystal pozoruhodná překvapení - vždyť ještě v minulém provizorním působišti s úspěchem prezentoval Bouři či Tartuffa.

Čtená zkouška představení Čas katů ve Švandově divadle.