Vždyť i na slávu sláv, udílení Oscarů, chodí televizní reportérky sice v róbách, ale na rozbolavělé nohy, které kamera nesnímá, obouvají tenisky. A to je Oscar vrcholná ukázka pódiové show - jak potom musely tlačit lakýrky a korzety na tak unavených, nudou sešněrovaných večerech, jaké se přenášely v noci na včerejšek! Přímý účastník v sále však trpí jen jednou, zato doma by si to soužení odsloužil třikrát, obohacen jen zjištěním, že všude šlehají umělou pěnu události navlas stejně.
Řím, udílení výročních cen Evropské filmové akademie. Na scéně ševelí smíšený pár moderátorů. On je tu kvůli pokusům o vtip, které se rozbíjejí o mramorové obličeje důstojných umělců v sále, ona kvůli půvabu - třikrát se stačí převléknout. Jásavě se vyvolávají jména slavných, která ani znaleckému divákovi ČT 2 moc neříkají. Sponzoři cen líčí, jak je pro ně důležité být při tom. Řeči, řeči, řeči. I v italštině, což se z Říma dalo čekat, leč Kavčí hory tlumočníka nepřipravily. Bude-li v ČT za rok nějaký ředitel, ať si zapíše do notýsku, že příští ceremoniál je v Berlíně, aby stihl sehnat němčináře.
Praha, vyhlašování ankety Český slavík. Publikum obdobně kožené, opět ve stylu Umělci sami sobě. Večer provází opět dvojice. On uvádí věci na pravou míru, ona diblík pro okrasu - též se třikrát převlékne. Sponzory akce proberou vícekrát, i skvostnými větami "Možná by vás zajímalo, že vaši cenu darovala firma XY". Znovu se vlečou dlouhé ukázky, seznamy nominovaných, výlevy díků. Znovu přicházejí prý světové hvězdy, o kterých běžný divák Novy slyší poprvé. Ovace bez unylé zdvořilosti sklízejí - náhodou v téže vteřině - jen dva klasikové svého druhu, v Římě režisér Pedro Almodóvar a v Praze Helena Vondráčková.
Londýn, soutěž královny krásy Miss World. Další moderátoři jako vystřižení z teleshoppingu: on veselý, ona sličná, mohli by nabízet třeba vysavač. Úmorné promenády, popisy, převleky. Průvodní slovo z tuzemského studia přidává další prášek na spaní: "Ta je krásná, té to sluší, té držíme palce."
Vytrvalým přibylo do diváckého deníčku trojí poučení. Za prvé, každý má právo na svých patnáct minut slávy, ale když se jich sejde tolik naráz, ze čtvrthodinky je věčnost. Za druhé, od plenek se vštěpuje láska ke sponzorům. I v domáckém Kufru s dětskými soutěžícími vítěz uslyšel: "Honzíku, víš, kdo ti cenu daroval?" Za třetí, všude dobře, u Českých lvů nejlépe. Ti aspoň našli odvahu ke změně a z nadílky diplomů učinili zábavu. A protože také cen zdejší hudební akademie se má ujmout filmový producent, jenž plánuje léčbu nudy šokem s moderátorem Petrem Čtvrtníčkem a mládeží v sále, snad se i v županu rýsují živější večery.
