O hořké srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy podávají dále svědectví fotografové Pavel Štecha, Oldřich Škácha, Jovan Dezort, Libor Hajský, Karel Vilgus a také hudebník Jiří Stivín.
. Stivín fotografem
|
"Některé z fotografií jsem se snažil propašovat do Německa. Převážel jsem je ve fusekli, ale některé negativy se slepily, takže jsem o ně přišel. Jedna se ale nakonec objevila v jednom časopise. Jsem rád, že je svět dnes může vidět. Jsou na nich události, které je třeba si připomínat," říká Jiří Stivín.Dychtivě svíranou naději hnanou Pražským jarem na výstavě prezentují radostné momentky mládeže od Miroslava Hucka a Jiřího Všetečky. Miroslav Zajíc dodal záběry politiků té doby, vzrušené diskuse bývalých politických vězňů - členů K231 sledoval Jan Bartůšek.
Fotoreportér ČTK Libor Hajský zpočátku fotografoval na tehdejší vzácnost - barevný film. Vznikly tak pravděpodobně jediné barevné snímky srpnových událostí.
"Pouze ta jediná barevná filmová rolička, kterou měl, se nakonec zachovala. Ty ostatní, černobílé, Hajskému i s exponovanými snímky zkonfiskovali Rusové a už se nikdy nenašly," připomíná organizátorka výstavy Daniela Mrázková.
Československý filmový týdeník č. 35 z roku 1968
Na úterní vernisáž v Komorní galerii fotografie J. Sudka nemohl dorazit Pavel Štecha - před šesti lety zemřel na rakovinu. Výstava nabízí třeba jeho snímek hrozících Pražanů házejících dlaždice na transportéry.
"U Československého rozhlasu, kde byla vřava nejsilnější, skočil jeden kluk na jedoucí tank a mával vlajkou. Hrůzou jsem ani nedýchala, jaký jsem měla o toho kluka strach. Dům, ze kterého jsem fotografovala, za několik hodin vyhořel, a já pak celá léta myslela na to, jak nakonec ten kluk dopadl, zda to přežil. Po listopadu 1989 se mi ozval jeden pán, že kluk se jmenoval Josef Zach a dnes je z něho Švéd. Po více než třiceti letech jsem si oddechla," říká Daniela Sýkorová, v té době fotografka časopisu Vlasta, o snímku v úvodu tohoto článku.
. Návrat Smrkovského
|
"Josef Smrkovský, tehdy předseda Sněmovny, se po šesti dnech nedobrovolného pobytu v Moskvě, kam okupanti násilím odtáhli hlavní exponenty Pražského jara, vrátil 27. srpna do Prahy. Promlouvá k poslancům, zatímco venku čekají tisíce lidí, kteří doufají, že 'naši' v Moskvě alespoň něco uhráli. On však mlží, nemá odvahu říct potupnou pravdu, totiž že moskevské dohody až na jediného, doktora Kriegla, všichni včetně jeho podepsali a – zradili," líčí Dana Sýkorová momenty krutého zklamání.Sýkorová připomíná i dusnou náladu v zemi a návrat do Moskvy zavlečených československých politiků, lidový odpor vrcholící protestním sebeupálením studenta Jana Palacha zaznamenal Miloň Novotný.
"Strávil celý okupační týden v ulicích Prahy, domů vyspat se prakticky nevracel. Své roličky exponovaných filmů dával do rukou kolegům ze západních médií či prostým turistům, jen aby se ostatní svět co nejdříve dozvěděl, co se u nás děje. Ani ve snu ho nenapadlo žádat od nich jména a adresy či potvrzení o převzatých filmech. A pak nemohl uvěřit vlastním očím, když se v zahraničních novinách a časopisech začaly objevovat jeho fotografie s cizími podpisy. Až do své smrti litoval, že jedny z jeho pravděpodobně nejlepších snímků nesou jiná jména," lituje Novotného žena Alena.
. Palachův pohřeb |
Palachův pohřeb se stal poslední masovou manifestací obou národů za svobodu bez policejních zásahů. Snímky Miloně Novotného jsou jedněmi z nejsilnějších dokumentárních materiálů, které se zachovaly.
Před čtyřiceti lety - 21. srpna 1968 - vstoupily násilně do Československa armády pěti států Varšavské smlouvy, aby zastavily pokus o reformu socialismu. Tím skončilo Pražské jaro, jak se říkalo spontánnímu hnutí Čechů a Slováků bojujících za svobodu. Ještě několik měsíců po osudné agresi trvalo všelidové vzepětí odporu, než nastoupilo dalších dvacet let politické totality.
Právě tyto události připomíná výstava v Komorní galerii fotografie J. Sudka v Praze. Potrvá do 25.července. je otevřená denně kromě pondělí od 11 do 18 hodin.
