Pánové v rouše Adamově - ostatně takto zcela bezbranně se vystavují jen jedinkrát ve strhujícím finále, a to je ještě milosrdná kamera snímá zezadu - však rozhodně nejsou hlavním důvodem, proč snímek Do naha! pobil v návštěvnosti i veleúspěšného Beana, a navíc si odnesl Felixe za nejlepší evropský film roku. Důstojná Evropská filmová akademie by se sotva sklonila před pustou erotikou - a o tu zde také vůbec nejde.
Do naha!VB, 1997, 89 min. režie: Peter Cattaneo hrají: Robert Carlyle, Mark Addy, Steve Huison, William Snape, Tom Wilkinson |
Do naha! je především příběhem o obraně lidské důstojnosti, příběhem na hraně hořkosti, trapnosti, smíchu i dojetí, ne náhodou srovnávaným s raným Formanovým či Papouškovým viděním světa. „U Formana“ jako by se hrdinové učili výjevům z amatérských konkursů, když chtějí doplnit „soubor“.
Tatíkové tu zatahují bříška, baletní kroky se učí od frekventanta tanečních lekcí tanga pro seniory za pomoci fotbalového slovníku a černošský mistr rytmu už má nejlepší roky za sebou.
K Papouškově rodině Homolkových zase vzdáleně odkazuje domácky ucouraná všednost lidiček ve vytahaných svetrech, mamin veselících se jednou týdně v dělnickém klubu a trpaslíků střežících zahrádky.
Takový je Sheffield dvacet let poté, co úvodní reklamní pohlednice zvala do vzkvétajícího města oceli: v opuštěných továrních halách bloudí jen závodní dechovka a zlodějíčci rezavých traverz - aby bylo na pivo, než přijde podpora. Lehýnce sociální tón však nechutná proletářskou agitkou. Hrdinové nespí pod mostem a nehoní děti na žebrotu, stavovská hrdost „chlapského“ řemesla jim pouze nedovolí vzít ponižující „ženskou“ práci v balírně nebo v samoobsluze.
A když jeden z nich, skvělý Robert Carlyle, potřebuje peníze na výživné, aby po rozvodu neztratil syna, je rozhodnuto: Budeme tančit, třeba jen jednou, zato se vším všudy. Až do naha! Postava jeho synka se tvůrcům vyplatila hned dvakrát: jednak dala konání fotrovské party dostatečně věrohodnou motivaci k činu tak potrhlému, jednak hrdinové dostali průvodce i morálního arbitra v jedné osobě. Zprvu se chlapec za tátu ve striptérských plavečkách stydí - postupně však přechází na stranu „souboru“, baví se i radí při tréninku, a nakonec právě jeho přítomnost dodá otci odvahu ke kroku před oponu.
Ta nesourodá partička vzbuzuje vskutku přenádhernou zábavu. Stačí si představit ruměného poldu, jenž v tovární hale objeví mladého kluka a tlupu naháčů, vlnících se v rytmu heavy metalu, anebo první „zkušební“ publikum, smíchy se otřásající rozkynuté černošky s pletením.
Pánové se s dychtivou vážností učí i od akrobatické hrdinky filmu Flashdance - a neopomenou podotknout, že sváření by se mohla učit ona od nich. Jeden drží beznadějnou dietu, druhý zkouší manželčino solárium, svorně v kožených slipech zaženou exekutory. Ale také pochovají kamarádovu matku, diskutují o pohodlné sebevraždě a nacházejí city tam, kde je už vůbec nečekali.
Do naha! je zkrátka komedií onoho vzácného druhu, která se trapasy lidiček baví, aniž se jim vysmívá. Komedií ve všech složkách mistrnou a zároveň v každém okamžiku neskonale humánní.
