"Je to hlavně film o lásce," tvrdí Jasmila Zbaničová o své celovečerní prvotině ze současného Sarajeva, jejíž úspěch režisérčina rodná Bosna oslavuje, ale Srbsko slavný film přesto do kin neuvádí. V Berlíně totiž režisérka zmínila dosud nepotrestané válečné zločiny.
Mezi matkou a dcerou
Zbaničová, původní profesí loutkářka a dokumentaristka, odhalila jizvy po ranách balkánského konfliktu v dnešní civilní všednosti, kde už se dávno nestřílí – téměř. "Každodenní život mě fascinuje, ale ve srovnání s válkou se mi zdá obyčejný, nedramatický, dokonce banální. Stačí však odstranit vrchní slupku a na světlo pronikne obrovská síla lidských pocitů: minulost, přítomnost i budoucnost," líčí příběh svobodné matky a její dvanáctileté dcery ze čtvrti Grbavica.
Právě tady vyrostl za balkánského konfliktu vojenský tábor, kde byli vězněni a mučeni civilisté. Teď se život v Grbavici navenek vrátil do běžných kolejí, ale vzpomínek se lidé tak snadno nezbaví. Tíživé tajemství v sobě nosí také hlavní hrdinka v podání Mirjany Karanovičové, herečky, kterou diváci znají zejména z děl Emira Kusturici Otec na služební cestě, Underground či Život je zázrak. Dítě je jí vším. Kvůli penězům na dcerčin školní výlet, na nějž podpora ze střediska pro válkou postižené ženy nestačí, začne pracovat v nočním klubu.
Dcera, která právě prožívá první lásku a nevraží na matčinu novou známost, věří v hrdinskou smrt svého nikdy nepoznaného otce – mučedníka za vlast, jenže o ní nenajde žádný doklad. Napětí v rodině se stupňuje, až jednoho dne musí matka dceři přiznat krutou pravdu o násilnostech páchaných na ženách v zajateckém táboře...
"Přesto Grbavica vypráví o lásce – o citu, který není čistý, protože jej zakalily nenávist, odpor, zoufalství, trauma z minulosti. Vypráví však také o obětech, které nespáchaly žádný zločin, ale ve vztahu k příštím generacím nejsou úplně nevinné. A v neposlední řadě vypovídá Grbavica rovněž o pravdě – kosmické síle, bez níž si nelze představit vývoj a bez níž společnost v Bosně a Hercegovině nikdy nedosáhne zralosti," říká režisérka.
Pro Člověka v tísni
Zbaničová začala točit před devíti lety, kdy založila společnost Deblokada. Válka je v jejích dílech přítomná od začátku: Narozeniny sledují rozdílné cesty dívek z Chorvatska a z Bosny, Červené holinky zase bosenské matky hledající své děti a Záběry koutkem oka ženu, již zraněnou fotil zahraniční novinář. Na oběti válek a bezpráví myslí též české uvedení Grbavici. Z každé prodané vstupenky půjde koruna na činnost společnosti Člověk v tísni.
