Celý film, který vstoupí do kin na jaře 2005, se odehrává v malém přízemním bytě nebo na ulici před jeho okny. Kaiserův byt přesně vyhovoval představám filmařů, proto jej herec štábu poskytl. "Jenže jsme zveřejnili, že natáčíme u něj doma, a to byla chyba," uznává producent Vratislav Šlajer, "okamžitě se kolem začali motat zvědavci."
Podle režisérky se tu denně objevuje třicet čtyřicet lidí, kteří si fotografují herce i štáb, takže se prý málem nedá pracovat. Přicházejí i dopisy či balíčky adresované Kaiserovi.
"Je tam spousta milých přání, i když se najde také pár anonymů. Velkou radost jsem měl z balíčku s jídlem od jedné paní ze Smíchova. Ale producent mi zakázal do konce natáčení ochutnat, podle smlouvy se nesmím vystavovat rizikům. Takže za zásilku děkuji, a co se nezkazí, sním koncem května," vzkázal herec.
Kromě hlučícího davu, kvůli němuž už jednou museli natáčení na čas přerušit, vadí filmařům, že se jim ztrácejí věci. "Zmizelo nám několik rekvizit a monitor, kameramanovi někdo ukradl peněženku. Dokonce se jistá paní snažila odtlačit světlo na stativu," vypráví režisérka.
"Když se lidem nepodaří proniknout do bytu, nadávají a hrozí, že si budou stěžovat," dodává producent.
Kaiser zjišťuje, že doma potkává spoustu neznámých lidí: "Nedávno po natáčení za mnou málem vlezl jeden pán do vany!" Místo už sice nepřetržitě střeží bezpečnostní agentura, ale protože se soukromím se ani po natáčení nedá počítat, herec se rozhodl změnit adresu.
