Divokej Bill

Divokej Bill | foto: EMI - Lenka Hatašová

Divokej Bill zlidověl, je křehký i rozmanitý

  • 14
Skupinu Divokej Bill symbolizuje stará dřevěná námořní loď, vybavená jak plachtami, tak vrtulemi.

Takhle vypadá obal čtvrtého, zatím nejpropracovanějšího alba, jehož název nese jméno kapely.

Divokej Bill se drží tradičního rockfolkového břehu a zároveň odlétá na výpravy k novým ostrovům. Milostné písně, melancholické dumky, protestsong, skladba pro děti i pijácká hymna, to vše se vešlo na novou desku.

Na výpravě vodami české populární hudby se Divokej Bill kultivuje. Podobnou, i když samozřejmě vlastní cestou prošla třeba skupina Kabát.

Vodami české pop-music
Nyní sestava Divokej Bill potvrdila postavení velké národní kapely, která se dokáže nespoutaně odvázat a jejíž písně také zatřesou člověkem zevnitř. Stane se to hned v úvodní skladbě Prase, která vůbec není rozvernou písní o zabijačce, ale vypovídá mimo jiné o tísni, jež pramení ze zabíjení a z možné války.

Houpavý rock, opentlený bendžem, získává v závěru písně na naléhavosti rapováním. Zpěvák a kytarista Václav Bláha, tvůrčí duch Divokého Billa, nezesiluje hlas. Poznávací značkou jeho civilního zpěvu je melancholie, hořkosladká nálada, která prostupuje většinou "billovských" písní. Posluchač se přitom baví, i když kapela mu připomíná nevyhnutelný konec života v písni Váha muší.

Vždyť: "Dokud naše dny nejsou sečtený, je nutný nebýt smutný, ale veselý. Nacpi se na začátku mise kaše vtipný, aby v pořádku jsme dojeli."

Styl Divokého Billa je velmi košatý, přitom jednotný v přirozeně zpěvných melodiích a v osobnosti barda Václava Bláhy. Kapela si může klidně odskočit k baladě Síť, pohádkové písni O Ferdovi a Mravenci nebo k podobenství o čmelákovi.

Energie vrchovatě
Dva velké protipóly, mezi nimiž Divokej Bill cestuje, lze nalézt na konci desky. Protiválečná skladba Vesničani, zpívaná částečně anglicky a česky, říká vše v jedné lakonické větě "Dvacet jedna mrtvejch, a to jsem nepočítal vesničany", jež se v závěru písně několikrát opakuje.

Oproti tomu Alkohol je čirá, pijácky posmutnělá hymna o tekutém příteli, jenž "hladí mý tělo mladý, takže zbyde z něj jenom vrak".

Písněmi se prolínají vyhrávky bendža, harmoniky nebo houslí, jsou zde i nenápadná kouzla se zvuky. Divokej Bill znamenitě hospodaří s tóny i energií, jíž má osmičlenná formace vrchovatě. Přitom dokázala stvořit album, které je navenek křehké, překvapující a vnitřně rozmanité.

Některé písně si samy říkají o to, aby zněly u ohňů a v hospůdkách. Divokej Bill definitivně zlidověl.

DIVOKEJ BILL - Divokej Bill
EMI, délka CD 40:16
Hodnocení MF DNES: