Zahraniční hudební druzi, kteří zpěváka Václava Bláhu a jeho kolegy provázejí i na turné, nasadili osvědčenou šarži pulsujícího keltského rocku s houslemi, jež ovšem vyzněla poněkud obehraně. Na druhou stranu to byla muzika, která vytvořila jakýsi most k nástupu početné sestavy Divokej Bill.
Od úvodních písní Průvod, Bill a Svatá pravda bylo jasné, kdo bude řídit masové výskoky, kývání pažemi a tleskání. Výzvy jako "Chci vidět les rukou" byly asi zbytečné. Beztak se solidně zaplněná T-Mobile Arena oddala kapele s radostí nedočkavé nevěsty.
Osmi nebo devítičlenná parta muzikantů včetně hráče na harmoniku, banjisty nebo muže s dlouhou "brblavou" píšťalou didgeridoo byla vlastně lidovým šramlem. Ten si nehrál na virtuozitu, ale podporoval skočnou údernost své muziky.
Z valícího se zvuku, který se točil ve vířivých tanečních cyklech, občas vystřelilo banjové nebo harmonikové sólo. A když po Váze muší nebo Čmelákovi došlo na velký billovský hit Malování, rozčísnutý houslovou mezihrou, ovládl halu chorál tisíců hrdel.
Výtečné náladové projekce a měnící se obdélníkové barevné plochy na pozadí scény byly výtvarně vkusné a v porovnání s robustnější muzikou kapely překvapivě jemné. Zvýrazňovaly melancholické tóny billovské muziky.
Kapela se opřela o rytmický motor, který bušil většinou v monotónních tempech, avšak vládl hypnotickou silou. Na tento základ kapela roubovala své vyhrávky nebo zdařilé melodie.
Některé písně postrádaly moment překvapení či nadstavbu, ale tvořily soudržný řetěz (Stromy, Armáda, Prase nebo Švec), který udržoval vřelou atmosféru v hale.
Zpěv hlavního vokalisty Václava Bláhy, doplňovaný dalšími členy kapely, i Bláhovy vypravěčsky obrazné texty, to vše završovalo osobitou a civilní charakteristiku Divokýho Billa. Patřily k ní Bláhovy vtipné průpovídky, bleskový křest nového DVD či společná píseň s Levellers.
Chytlavé písně jako Plakala nebo Znamení, zpívané pospolu, zajistily koncertu finální gradaci stejně jako závěrečný song Alkohol.
Sestava Divokej Bill je zajímavější, když vytvoří se svými posluchači jedno maxitěleso. To se pak rádo oddává folk-rockovým obřadům radosti, které měly předlohu možná již u starých Keltů. Zřejmě více než u jiných kapel zde platí: Divokej Bill je nejlepší živej.
Divokej Bill, The Levellers
Praha, T-Mobile Arena, 12. 11. 2007
Hodnocení iDNES.cz: 70 %
