Knihu navíc doplňuje na padesát barevných a řada méně kvalitně vytištěných černobílých reprodukcí, jakož i pozoruhodné dokumentární fotografie či karikatury z umělcovy ruky.
Pijáctví a syfilida či obliba v převlecích a notná dávka exhibicionismu však nejsou samy o sobě vlastně ničím zvláštním - tvoří jakousi "normu" bohémy druhé poloviny minulého století. Jestliže k nim přičteme znetvořenou tělesnou schránku, dostaneme neopakovatelnou postavu pro špatný román a náročný život. Právě proto dopodrobna rozepsaný běh Lautrecova života, jejž - jak si umělec sám předpověděl - zastavila předčasná smrt před čtyřicítkou, vyznívá coby vyhrocená definice rozporů druhé poloviny minulého století. V Lautrecových eskapádách zdánlivě popírajících vážné tvůrčí úsilí, v jeho alkoholismu a závislosti na matce, jež mu až do konce byla nablízku, v jeho inteligenci i hrubostech, v doteku vypjaté aristokratičnosti a odvrácené strany velkoměsta nalézáme pozdní šifru konce jedné epochy. V ní se ukazuje smrtící i osvobozující síla nastupujícího století, na jehož prahu malíř umírá.
I když Lautrec nezaložil žádnou školu a nepatřil k žádnému hnutí, jeho práce odkazují k formálním výdobytkům pozdějšího fauvismu a zájmem o všednost k celé jedné linii moderního umění zkoumající každodennost své doby zaujatě kriticky i s vášnivým citem. Julia Freyová se bohužel drží příliš blízko životních anekdot. Apartní symbolista Gustave Moreau své žáky nabádal, aby studovali jednu z Lautrecových tváří "celou namalovanou absintem". Ani k takovým metaforám se však bohužel Julie Freyová ve svém výkladu nedostala. Každý náznak obecnější definice Lautrecova díla autorka zaplaší a vrací se k citacím z dopisů a jiného archivního materiálu. Je to však pochopitelné, byla prvním badatelem, který některé z nich po desítkách let držel v rukou. Proto šokuje zjištění, že text je v českém překladu zkrácen - bez zdůvodnění tak čtenář přichází o podrobnosti, na nichž je celá kniha postavena.
Julie Freyová: Henri de Toulouse-Lautrec. Překlad Gisela Kubrichtová. Vydalo nakladatelství BB art, Praha 1998, 495 stran, cena 299 Kč, náklad neuveden.
Pijáctví a syfilida či obliba v převlecích a notná dávka exhibicionismu však nejsou samy o sobě vlastně ničím zvláštním - tvoří jakousi "normu" bohémy druhé poloviny minulého století. Jestliže k nim přičteme znetvořenou tělesnou schránku, dostaneme neopakovatelnou postavu pro špatný román a náročný život. Právě proto dopodrobna rozepsaný běh Lautrecova života, jejž - jak si umělec sám předpověděl - zastavila předčasná smrt před čtyřicítkou, vyznívá coby vyhrocená definice rozporů druhé poloviny minulého století. V Lautrecových eskapádách zdánlivě popírajících vážné tvůrčí úsilí, v jeho alkoholismu a závislosti na matce, jež mu až do konce byla nablízku, v jeho inteligenci i hrubostech, v doteku vypjaté aristokratičnosti a odvrácené strany velkoměsta nalézáme pozdní šifru konce jedné epochy. V ní se ukazuje smrtící i osvobozující síla nastupujícího století, na jehož prahu malíř umírá.
I když Lautrec nezaložil žádnou školu a nepatřil k žádnému hnutí, jeho práce odkazují k formálním výdobytkům pozdějšího fauvismu a zájmem o všednost k celé jedné linii moderního umění zkoumající každodennost své doby zaujatě kriticky i s vášnivým citem. Julia Freyová se bohužel drží příliš blízko životních anekdot. Apartní symbolista Gustave Moreau své žáky nabádal, aby studovali jednu z Lautrecových tváří "celou namalovanou absintem". Ani k takovým metaforám se však bohužel Julie Freyová ve svém výkladu nedostala. Každý náznak obecnější definice Lautrecova díla autorka zaplaší a vrací se k citacím z dopisů a jiného archivního materiálu. Je to však pochopitelné, byla prvním badatelem, který některé z nich po desítkách let držel v rukou. Proto šokuje zjištění, že text je v českém překladu zkrácen - bez zdůvodnění tak čtenář přichází o podrobnosti, na nichž je celá kniha postavena.
Julie Freyová: Henri de Toulouse-Lautrec. Překlad Gisela Kubrichtová. Vydalo nakladatelství BB art, Praha 1998, 495 stran, cena 299 Kč, náklad neuveden.
