Patnáct měsíců po smrti básníka Ivana Magora Jirouse (1944-2011) bude mít na sklepní scéně brněnského Divadla Husa na provázku v Divadle u stolu premiéru představení nazvané prostě Magor.
Tvůrci měli v úmyslu nejprve vyjít jen z Magorových básní, které chtěli rámovat texty dcery Františky. Jenže její deníky ze soužití s otcem na pražském Smíchově byly pro režiséra Iva Krobota i dramaturga Petra Oslzlého tak překvapivé, že se z nich stal rovnocenný protějšek k Magorovým básním. Jirous se svojí dcerou žil osm let v bytě v Nádražní ulici číslo 28, který jim poskytl Karel Schwarzenberg. Ostatně známá je také Jirousova báseň Na Smíchově je háven/ tam bude moje nebe. Podobná slovní hříčka tvoří podtitul inscenace: Na Smíchově byl heaven. Premiéru představení Magor chystá Divadlo u stolu na 23. února.
Dva pokoje s pianem
Jirousova dcera Františka před jedním ze stavení statku, z nějž by mohl vzniknou památník jejího otce.
"Soužití Magora a jeho dcery bylo zvláštní, on básník, ona spisovatelka, byl to vztah plný napětí, zároveň též vzácné tolerance a respektu," vysvětluje režisér Krobot. Tvůrce zaujala hlavně rovina Františčiných deníků, která popisuje Magora odlišného od běžné zažité představy o divokém provokujícím a nebezpečném živlu, jako mnohem smutnějšího a krotšího unaveného muže.
Magora hraje Jan Kolařík a Františku Petra Bučková, Krobot však zdůrazňuje, že přes autenticitu původních textů je jimi hra pouze inspirovaná. "Každý měl v bytě svůj pokoj a uprostřed stála jedna velká místnost, místo setkávání, ale zároveň též hádek a ostrých střetů. Oba měli ve svém pokoji vlastní piano, i to nás inspirovalo ke zhudebnění zpočátku jen některých kratších provokativních popěvků, posléze pak básní velkého rozsahu," doplňuje režisér. Magorovy básně zhudebnil muzikant a skladatel Zdeněk Kluka.
Umělci za mřížemi
Krobot spolupracoval na přípravě představení s Františkou, s níž některé použité pasáže z textu konzultoval, jejího otce znal dobře mnoho let. "Několikrát jsem ho provokoval tím, že on sice seděl mnohem déle, já však dřív než on, už v roce 1971. To bylo předtím, než se komunisti tvrdě pustili do Plastiků. Razantně nás vyřídili před hudebně výtvarnou akcí na hradě Lanšperku u Ústí nad Orlicí. Vyšli jsme z toho spolu s výtvarníkem Milanem Langerem z Hradce Králové s devíti měsíci natvrdo za urážky a útok na veřejného činitele," doplňuje režisér.
Magor byl za komunistické totality zavřený několikrát, nejdéle právě po razii proti kapele The Plastic People of the Universe v roce 1976. Když se pak narodily jeho dcery Františka a Marta, psával jim z vězení v dopisech pohádky, které vyšly pod názvem Povídá Šmudle Ťululum.
