V červenci roku 2002 překvapila příhraniční oblast v Braniborsku nečekaně brutální událost. Dva nezletilí mladíci ukopali ve vísce Potzlow svého šestnáctiletého vrstevníka Marinuse Schöberla, jeho ostatky pak ukryli v opuštěném prasečáku. Podle výpovědi si na něm mimo jiné testovali nechvalně známý úder okoukaný z amerického filmu Kult hákového kříže.
Případ byl odškrtnut jako práce mladých neonacistů. Němečtí autoři Andres Veiel a Gesine Schmidtová prostudovali na patnáct set stran soudního protokolu a na jeho základě vytvořili dokumentární drama Kopanec, které hlouběji pátrá po důsledcích činu.
Z plakátu ke hře Kopanec
„A co když je spíš s podivem, že se tohle nestalo už o dost dřív? Co s kluky bez cíle a bez výhledů v kraji s vysokou nezaměstnaností, ve vesnici, z níž vlastně nikdo doopravdy nepochází a kde už se nikdo s nikým nebaví?“ ptají se nyní tvůrci v chystané české verzi.
„Je o lhostejnosti a o tom, že lidi nezajímá cizí neštěstí,“ shrnuje výsledný text herec Filip Kaňkovský, který si zahraje otce jednoho z pachatelů. „Na rozdíl od jiných dramat nepřináší žádnou katarzi. Je to prostě výstřel do hlavy, informace o stavu současné společnosti,“ popisuje kus, který je celý složen z výpovědí na policii.
Kopanec už v lednu uvedli v ústeckém Činoheráku a i v tehdejší verzi měl Kaňkovský hrát. „Byl jsem vytížený a navíc mne čekala role jednoho z vrahů, takže jsem s díky odmítl,“ vysvětluje. Kopanec ho však zaujal, spolu s režisérem Adamem Skalou jej proto připravil pro malý prostor Venuše ve Švehlovce. „Nebál bych se slov, jako je punk. Je mi to blízké, baví mne malé formy,“ dodává ke scéně Kaňkovský, který jinak působí v Národním divadle. Mimo jiné nyní připravuje i Plešatou zpěvačku pro další alternativní prostor - pražský NoD.
