Divadlo Polárka představilo klasiku Františka Nepila Pět báječných strýčků.

Divadlo Polárka představilo klasiku Františka Nepila Pět báječných strýčků. | foto: Michaela Wecker

RECENZE: V baletu i činohře Brno šetří. Naštěstí však ne na kvalitě

  • 0
Brněnská divadla přinesla několik premiér. Tři vybrané spojuje snaha, jak bojovat se snižujícími se financemi v kultuře, aniž by se ustoupilo z požadavků na kvalitu.

Bajadéra (80 %)

Balet na hudbu Ludviga Minkuse o lásce ušlechtilého válečníka a chrámové tanečnice, kterou zavraždí žárlivá princezna a její mocný otec, měl premiéru v Petrohradě roku 1877. Protože orientální podívaná vyžaduje velkou výpravu a na šedesát bohatě okostýmovaných tanečníků se skvělou technickou úrovní, česká premiéra se odehrála až v roce 2003. V brněnském Národním divadle ji s původní choreografií geniálního Mariuse Petipy upravil a režíroval Jaroslav Slavický na velkolepé scéně Ivo Žídka a v pompézních kostýmech Josefa Jelínka.

A na konci letošního října se v Janáčkově divadle znovu sáhlo do fundusu, díky němuž se v týchž kostýmech i na téže scéně roztančila v obnovené premiéře další plejáda brněnských tanečníků. Nikde jinde tuhle oslnivou klasickou baletní podívanou v naší republice neuvidíte. Čitelná pohádka ozdobená vrcholným baletním uměním souboru i sólistů do velkého kamenného divadla patří. A milovníky takového umění musí nutně potěšit.

Pět báječných strýčků (75 %)

Kniha Františka Nepila o holčičce, která na horách místo lyžování zažije týden s angínou a bláznivým vyprávěním svého tatínka a jeho pěti osobitých bratrů, je oblíbená už druhou generací malých čtenářů. Autor ji napsal před pětadvaceti lety a v Divadle Polárka se jí ujal režisér Michal Sopuch s dramaturgem Radimem Tomanem.

Nepilův skvělý vypravěčský um si musel vystačit s finančním málem, což je v tomto malém divadle ostatně běžné. Jenže právě nejjednodušší "vychytávky" vtiskly inscenaci skutečný půvab. Když dobře víte, že na scénu nedostanete ani lyžařský můstek pro dvousetkilometrový let na lyžích, ani kondora či ptáka Noha, díky kterému jeden ze strýčků zvítězí ve velké krmítkové sázce, nezbývá než zapojit inscenační fantazii. A očividně pak při hře se bavícím strýčkům v hudebních vsuvkách odpustíte i to, že žádný z nich není zvláštní zpěvák ani tanečník.

Tulák po hvězdách (85 %)

Divadlo U stolu si s nelehkou finanční situací pomohlo monodramatem s minimální výpravou, zato se špičkovými interprety. Na sklepní scénu Centra experimentálního divadla přivedlo své byvší hosty, herce Alfreda Strejčka a kytaristu Štěpána Raka.

Představení Tulák po hvězdách podle knihy Jacka Londona si herec pro sebe upravil coby monolog odsouzence na smrt Darella Standinga. Kruté týrání člověka zavřeného dlouhé měsíce v samovazbě jej paradoxně přivede k vědomí nepokořitelnosti a nesmrtelnosti lidské duše. V magicky dokonalém podání Strejčka podpořeného mistrovskou kytarou se příběh stává duchovním rituálem. Těžké téma diváky na víc než hodinu doslova pohltí.