Filmový herec Jiří Mádl dnes poprvé stane na jevišti. V představení slavné polské spisovatelky Doroty Maslowské nazvaném Dva chudáci Rumuni, co mluvěj polsky, které má dnes premiéru v pražském Divadle Na zábradlí, ztvární hlavní mužskou roli.
Jde o příběh o slavném herci, který se vydá na výlet autostopem. Pro Jiřího Mádla to tak bude dvojnásobná premiéra: poprvé na divadle a hned v roli mluví anglicky.
Jak se filmový herec dostane k první divadelní roli?
Našli si mě z divadla. Ptali se, jak jsem na tom s angličtinou a jestli by mě zajímala Maslowská na Zábradlí. Angličtina problém není. Film Bathory jsme točili anglicky, navíc jsem se na střední škole jazyk učil. No a divadlo, to je samozřejmě jiné než film. Ale pořád je to herectví.
Tady předstoupíte před plné hlediště, ne před kameru.
Kamera bývá dost nekompromisní. Nejsem moc rád, když se to rozděluje, protože když je herec aspoň trochu soudný, ví, že na jevišti musí přidat, že hraje dopředu a na lidi, ne na kameru. V divadle cítím svobodu, rozlet. Nemám značky, na kterých musím stát, nebo časový limit, kdy mám co říct. Když něco nevyjde úplně přesně, dá se to při další repríze napravit. Jak jednou něco špatně natočíte, zůstane to tam napořád. Divadlo se hraje od začátku do konce, chronologicky, jste pořád v kontextu dění, hra se vyvíjí. Ve filmu pořád na něco čekáte, musíte přesně vědět, kde zrovna budete navazovat, často se točí scény na přeskáčku. Obojí má výhody a nevýhody.
Jak vás přijali zkušení divadelní kolegové?
Hned na začátku jsem řekl, že trvám na tom, aby se při zkouškách říkalo: Akce!, protože nevím, kdy mám začít.
Takže na Zábradlí teď mají klapku a říkají akce?
No jo, kdosi to vzal vážně a občas to zazní. Dělám si samozřejmě legraci. Jsou tady strašně zkušení herci, od kterých si nechávám radit. Z Jiřího Ornesta vyzařuje obrovský klid. Ale na druhou stranu možná můžu i do takhle dobrého divadla přinést něco nového. Třeba nemám problém krátit text, vyhazuju repliky nejenom sobě, ale i kolegům. Tedy když to schválí režisér.
Hrajete slavného herce, který se vydá na výlet...
Ta hra má hořký podtext, skrze humor cítíte trable postav a to, co prožily dřív. Příběh je jednoduchý, známý herec vyrazí úplně zdrogovaný na výlet, zkouší si svoje jednotlivé role, každou chvíli může být za někoho jiného. Pak, když vystřízliví, se projeví jako naprostý sobec. Což herci bývají. Potřebuje být další ráno na place, ale má najednou na starosti holku, co se na něj pověsila cestou a už se jí nemůže a částečně asi ani nechce zbavit. Dlouho jsme třeba mluvili o tom, jaké drogy moje postava bere. Nikdy jsem neměl nic takového ani metr od sebe, vím, že je to bílý prášek, to je všechno. I proto jsem nechtěl, abychom specifikovali, o jaké drogy přesně jde, protože já nevím, jak konkrétně se na různých drogách lidi chovají. Ale konzultoval jsem to s lidmi, kteří s tím mají zkušenost, abych věděl, jak to zahrát. Byl jsem místy asi dost trapný, ale já se v tomhle fakt nevyznám.
Dnes vás čeká první divadelní premiéra. Jste nervózní?
Trošku se bojím, hlavně asi z respektu k divadlu, ale spíš se těším. Snažím se být Karlem Brücknerem divadelního týmu. Trenér Brückner po prohře vždycky říkával: Já nejsem v depresi, to vy, protože já jsem se po výhře příliš neradoval. Toho se držím. Když se zkouška povede, má energii, šlape to, je to fajn, ale musíte počítat i s tím, že to příště nemusí vyjít.
