Čas růží, Když ptáčka lapají... (45%)
Mezi ty méně povedené kusy patří i očekávaný muzikál Čas růží, ve kterém Sagvan Tofi pospojoval písně Karla Gotta do jednoho příběhu. „Tvůrci se bohužel v první polovině příliš zaobírají dějovou linkou. Vše chtějí vysvětlit, vše přehrát. A zapomínají tak na to hlavní, kvůli čemu muzikál vlastně přichystali – tedy na Gottovy písně. V úvodních šedesáti minutách jich zazní minimum, a navíc většinou jen v krátkém nápěvu. S výjimkou Přijela pouť se navíc diváci nedočkají jediné choreografie,“ divila se naše recenze nevyváženosti kusu, který si většinu (dobře podaných) písní bohužel schoval až do druhé poloviny (recenzi muzikálu najdete zde). A dále znovu ještě zmiňme komedii v Divadle na Vinohradech, tentokrát však v té méně vydařené formě, do které zapadla letošní novinka Když ptáčka lapají... „Zmíněný rys Vydrovy postavy (prskání) spolu s faktem, že Rychlého hispanofonní generál neustále komolí francouzská jména (Bouzin – buzík), má sloužit jako největší zábava večera. Vzhledem k tomu, že se představení táhne přes dvě hodiny a všichni víme, jak je to s tím opakovaným vtipem, zdá se, že na Vinohradech hodně přestřelili,“ zamýšlíme se v recenzi. „Kdyby se tvůrci nebáli krátit, mohla být možná z Když ptáčka lapají lehká a svižná jednohubka. Mamutí délka blízká velkým kusům však řídký humor ještě více rozmělní,“ píše se dále. (Celou recenzi najdete zde.)
